Ti, kdo umřeli, byli zločinci, kteří si to zasloužili

Nejprve popisuje schůzku s nejmenovaným obávaným rabiátem, s nímž se nedávno sešel a o němž se v policejních kruzích mluví jako o nájemném vrahovi. Ten prý byl neobvykle vstřícný. Zodpověděl mu několik otázek a pak jej požádal, aby odložil tužku, vypnul diktafon, vyndal baterku z mobilu a vše si schoval do aktovky. Jakmile zkontroloval, že je Kmenta tzv. čistý, naklonil se k němu a řekl: „Vím, že se o mně vypráví všechno možný. Nebudu vám nic konkrétního říkat. Ale věřte, že ti, kdo umřeli, byli zločinci, kteří si to zasloužili. Tomu, kdo je zhasnul, by měla být společnost vděčná. Chápete?“ Pak se zvedl a v klidu odešel.

Celý text je ZDE

V neděli 14. dubna 1996, se v Úvalech u Prahy v domě známého bosse podsvětí Antonína Běly ozvaly krátké dávky ze samopalu. Bělu kdosi, jak se říká v gangsterském slangu, „zhasnul“. Policie později zjistila, že se na celé akci podílelo celkem pět lidí. A přestože detektivové znali jejich jména a o jejich vině byli přesvědčeni, ke stíhání to nestačilo. Policie prý tehdy neměla dostatek důkazů. Jiní říkali, že střelce chránil v té době mocný kmotr František Mrázek, který si vraždu Běly objednal kvůli tomu, že ho Běla vydíral.

Své vrahy přijal jako přátele

Policie je přesvědčena, že ze samopalů stříleli dva bývalí elitní policisté a bodyguardi Pavel Š. a Ján K. Poslední z celé pětice, jehož identita není stoprocentně jistá, hlídal v domě dvě svázané ženy. Jedna byla přítelkyní Bělova syna, druhá pracovala v rodině jako služka. Obě ženy pak vypověděly, že muži mluvili „tak trochu rusky“. Podle policie však šlo o zastírací manévr, aby od sebe odvedli pozornost.

Ten, kdo střílel, musel Bělu znát. Běla se ani nebránil. Neutíkal. Nájemné vrahy přijal jako přátele. „Třeba to původně přátelé byli. Každopádně Bělu rozstříleli jako řešeto,“ podotkl Kmenta.

V zajetí nejím

V úterý 15. března 2016 kolem čtvrté hodiny odpoledne se Pavel Šrytr vracel z běhání z nedalekého lesa. Tento bývalý policista a později bodyguard mnoha českých bossů se vždy udržoval v kondici: ve svých dvaapadesáti letech vypadá na čtyřicátníka.

Krátce poté, co se doma osprchoval, do jeho domu vnikla speciální zásahová jednotka zakuklených policistů. Pavel Šrytr byl zatčen. Je obviněn z podílu na vraždě Antonína Běly.

Po pár hodinách zadržení mu policisté museli přinést jídlo a pití, jak jim to ukládá zákon. Ale Šrytr to odmítl. „Nic nechci. V zajetí nejím,“ odpověděl.

Pavel Šrytr prý bere svůj život, jako kdyby byl ve válce. Vězení bere jako „zajetí“. Policisté, kteří ho dopadli, jsou pro něj „nepřátelé“. A sebe prý bezpochyby považuje za „vojáka“, který se ničeho v životě nedopustil, protože plnil jen rozkazy.

Zemřeli poté, co od nich odešel

Zatčený Šrytr původně nechtěl vůbec advokáta. Chvíli to vypadalo, že dostane právníka ex offo. Jenže najednou se objevil Miroslav Kříženecký, bývalý vojenský prokurátor a později vlivný právník různých šíbrů, který pomáhal i několika Šrytrovým zaměstnavatelům: Tomáši Pitrovi či Františku Mrázkovi.

Pro oba tyto podnikatele pracoval Šrytr jako bodyguard a řidič. Stejně jako předtím pro jiné bosse: Rudolfa Javornického a právě i Antonína Bělu. Všichni kromě Pitra jsou už po smrti. Zemřeli vždy poté, co od nich Šrytr odešel. Mrázka zabil neznámý vrah v lednu 2006 v pražské Lhotce. Javornického rozstříleli v červenci 2001 před jeho domem ve Kbelích. Bělu dostali vrazi v dubnu 1996 v Úvalech u Prahy.