Puč skončil neúspěšně a jeho následky již pocítilo přinejmenším 60 tisíc lidí. Někteří z nich byli propuštěni z práce, jiní rovnou zatčeni. Jsou mezi nimi vojáci, soudci, učitelé i novináři a podle prezidentových slov jich bude ještě mnohem víc.

„Je odhodlán zlikvidovat vše, co považuje za opozici a turečtí občané se bojí, že by mohli být nepravdivě označeni za stoupence pučistů,“ uvádí Český rozhlas. Zatím úřady zatkly na šest tisíc příslušníků armády, o práci přišlo přes 20 tisíc učitelů soukromých škol a 1500 děkanů univerzit. Ti navíc mají zákaz vycestovat ze země.

Vyhlášení výjimečného stavu pomůže Erdoganovi postupovat vůči údajným pučistům výrazně tvrději. Z toho důvodu také pozastavil platnost Evropské úmluvy o lidských právech a podle The Independent se prý bojí, že by mohlo dojít k druhému pokusu o puč, jelikož „pučistické síly“ jsou zakořeněny hluboko v tajných službách i armádě.

• Celý text zde

Mnoho občanů Turecka i západních zemí je však toho názoru, že Erdogan puč využil k tomu, aby si vyřídil účty se svými odpůrci. Viní je z napojení na svého bývalého blízkého přítele Fethullaha Gülena, který je v exilu v USA. Ten však účast na puči odmítá.

Podle britského Telegraphu však NATO možná nebude mít jinou možnost, než Turecko ze svých řad vyloučit. To sice dlouhodobě představuje strategickou obrannou linii Evropy, současný postup tureckého prezidenta se však neslučuje s hodnotami, které NATO představuje. Zároveň také došlo k výraznému zhoršení vztahů mezi Tureckem a USA, i přesto, že se v Turecku nachází největší zásoba jaderných zbraní NATO.

Erdogan totiž obvinil USA z podpory pučistů a posléze vypnul elektrický proud na základně v Incirliku, kterou obývají americké jednotky. Americký ministr zahraničí John Kerry již Erdogana varoval, že pokud bude pokračovat ve svých nedemokratických postupech, bude mu pozastaveno členství v NATO. Vše totiž naznačuje, že Erdogan měl čistku již dříve naplánovanou.

„Erdogan však není u členů NATO populární, a proto teď v Turecku hrozí pozastavení členství. Mnoho evropských politiků se stále hněvá, že Erdogan loni v létě nepřijal opatření, která by zabránila pašování lidí do Evropy,“ uvádí rozhlas. Stejné znepokojení však vyvolává i jeho odklon od sekulárního řízení země a podpora teroristických skupin v Sýrii. Nyní záleží na tom, nakolik si – oproti vlastním hodnotám – cení NATO Turecka jako svého strategického spojence, .