„Ve smyslu českého etnika se nedá o porážce mluvit. Češi totiž byli v tomto povstání, a zejména v jeho tragickém závěru, z drtivé většiny pasivní.Tato pasivita českých obyvatel během stavovského povstání v 17. století ostře kontrastuje s husity, kteří o dvě století nazpátek poráželi jednu zahraniční armádu za druhou, až s nimi musela tehdejší Evropa v Basileji vyjednávat o kompromisu. A tito husité byli opravdu Češi,“ napsal Šafr.

Měli bychom si prý uvědomit, že rozměr národní tragédie je pomýlený, protože na Bílé hoře za českou či spíše německou stranu bojovali žoldnéři z Holandska a z Německa. I zimní král Fridrich Falcký byl německým šlechticem. Ale proč dnes vnímáme prohru na Bílé hoře jako tragédii? Kvůli komunistům. Ti nám podle autora vtloukali do hlavy po desítky let řadu lží. Tady jsou tři základní.

Celý text najdete zde

„Svatý Václav kolaboroval s Němci. Jan Hus byl sociální reformátor blízký českému lidu, který se postavil německé většině na univerzitě, evropské elitě na koncilu a vedení církve. Bitva na Bílé hoře byla celonárodní tragédií, která vedla k porážce pokrokových českých protestantů a k vítězství katolické reakce,“ napsal autor. Smysl šíření těchto lží je vytvořit tři nepřátele národa. Němce, církev a šlechtu.

Důsledky tohoto formování duše národa vidíme i dnes. I dnes je šlechtic Karel Schwarzenberg (TOP 09) často vnímán jako nepřítel lidu, přestože jeho předkové i on sám byli věrní českým zemím. Bílá hora sice vedla ke ztrátě práv německé i české šlechty, ale z hlediska kulturního o tragédii nešlo. Stačí se podívat na množství památek, které máme z dob baroka a rekatolizace. Ani ta nebyla tak krutá, jak se často říká, neboť venkovský lid nebyl tak vzdálen Římu a katolické církvi jako třeba kalvinisté.