Skončil další školní rok, který byl poznamenaný nejen pandemií covidu-19, ale také přílivem válečných běženců z Ukrajiny. Jak se podle vás podařilo českému školství tento krizový rok ustát?

Tento školní rok byl pro všechny skutečně velice náročný. Obrovské „DÍK“ patří všem pedagogickým pracovníkům, kteří se na tomto školním roce podíleli. Školy by si zasloužily jistotu a stabilitu, proto nerozumím připravované reformě školství, o které se domnívám, že napáchá více škody než užitku.

Ani po čtvrt roce to nevypadá, že válka na Ukrajině míří ke svému konci. Školy i školky se tak budou muset i v příštím školním roce vyrovnat s velkým množstvím ukrajinských dětí. Co to bude podle vás pro školy znamenat?

Opět to pro školy znamená nejistotu. Nikdo nedokáže říct, kolik ukrajinských dětí zde zůstane a kolik se jich vrátí na Ukrajinu. Školy i nadále potřebují podporu od státu. Zůstat by měly také financované programy, které ve školách probíhají jako doučování. Válka může trvat roky a Česká republika musí mít nějaký „krizový plán“, jak postupovat.