Weigl upozornil, že kvůli koronaviru se značná část světa v podstatě zastavila. Zastavila se ve jménu boje s nepřítelem, o kterém toho ale stále moc nevíme a tak prý vlastně bojujeme především s vlastním strachem. Weigl tady vidí riziko toho, že ve jménu boje s koronavirem, ve jménu našeho strachu až příliš změníme své životy, podobně jako jsme je dobrovolně změnili ve jménu boje s terorismem, ale výsledky tohoto boje jsou dodnes nejasné. Alespoň podle Weigla.

„Existuje velké nebezpečí, že koronavirová krize nabírá podobný směr. Děsíme se obrázky z Itálie či New Yorku a on-line počítáním každého nakaženého a mrtvého. Přitom není vůbec jasné, koho vlastně za oběti nákazy počítáme. Praxe je v každé zemi různá. Razí se metodika, že by se za oběť epidemie měl počítat každý zemřelý, který má pozitivní test na koronavirus, ať zemřel na cokoliv. Evidentně usilujeme o co největší paniku,“ napsal Weigl na stránkách Institutu Václava Klause.

„Ještě více než v případě války proti teroru hrozí, že za oběť této nové válce padne svobodná kapitalistická společnost, kterou jsme před třiceti lety pracně obnovili a jejíchž výhod si dosud užíváme. Je velmi varovné, jak se česká společnost s nouzovým stavem a jeho omezeními začíná bez velkých protestů sžívat. Kromě živnostníků, cestovních kanceláří, restaurací a umělců, kteří zatím zápolí s velkou existenční nejistotou, velká většina zaměstnanců tráví své dny v karanténě a dostává plat, takže se zatím nic dramatického neděje. Jako by se vrátily staré časy za minulého režimu, kdy šlo se jakoby hodit marod a dát si věci na chalupě do pořádku. Hospody s drahým jídlem a pivem nikomu ani tolik nechybí, česká veřejnost dávno přešla k domácí konzumaci lahvového. V cizině už každý byl a ví, že je tam draho, a na kulturu se vždy dávalo, až co zbyde,“ pokračoval Weigl.