V obchodě jsou rohlíky o pár haléřů levnější, krajíček chleba v jídelně ale přijde na několik korun, u stánků koupíte minimálně za pět korun.

Od polévky ke „karboši“

Ve snaze se levně a pokud možno dobře najíst jsme v Plzni narazili na podzemní restauraci, kde jen polévka stála 75 korun. „Asi upadli,“ konstatuje suše kolemjdoucí pan Jaroslav. „Česnečka je vlastně voda z brambor a česnek. Pár snítek kmínu a basta.“ Divící se muž má ve velké části pravdu, pokud tedy česnečka není „zlepšena“ kouskem sýra, který je ale ten nejlevnější, maximálně pětadvacetiprocentní „papundekl“, jak to vtipně glosoval onen dobrý člověk.

I ten tak vychvalovaný Globus už zvedl cenu většiny polévek nad čtyřicet korun – a byly pod touto hranicí. Sice zvýšení o cirka čtyři koruny, ale je to vidět. Jedno celé natvrdo vařené vejce je za 14 korun! Teplý smažený karbanátek o velikosti dětské dlaně je za 77 korun.

Suma sumárum, štěstí je si koupit jídlo za 150 korun. Osecká vývařovna na Rokycansku, která vaří stovky jídel, musela již před Vánocemi zvýšit ceny zhruba o 10 procent. V malém lístku pro klienty uvádí, že již nešlo takto udržet náklady a vzhledem k energiím se musí zvednout ceny. Jídelna vozí desítky jídel i na jedno plzeňské sídliště a pro obědy od pondělí do pátku si pro ně chodí především starší lidé. Další možností je pak ještě stravování v některých školách, které mají také velkou kapacitu. Pořád se ale zrakem ostřížím sledují náklady, které podle vedoucích neúměrně stoupají téměř týden od týdne.

Povánoční a hlavně posilvestrovský týden ještě nebyl takový typický. Řada lidí měla dovolenou a vařila si doma – nebo se ještě takzvaně konzumovaly zbytky, co „lednice dala“. Ostrý start nastane příští týden a s ním bude i překvapení pro strávníky.

Bufet nebo hospoda?