První z neblahých událostí se podle Schulze odehrála hned úvodem roku během tradičního novoročního projevu tehdejšího prezidenta Václava Klause, který vyhlásil dílčí amnestii. Její druhý článek, na jehož základě bylo zastaveno stíhání v mnoha případech, označuje za hotový „majstrštyk“.
„Amnestie prezidenta Klause, k jejímuž autorství se – světě, div se! - nikdo na Hradě nepřihlásil (a nikdo nijak zvlášť po autorovi či autorech nepátral), se s velkým aplausem veřejnosti nesetkala. Právě naopak, důvěra v prezidenta Klause spadla na konci jeho úřadování o desítky procent na historické minimum, což už mu ovšem bylo úplně jedno,“ vzpomíná.
Schulz připomíná i přímou volbu prezidenta, která v jeho očích proběhla mnohem hůře, než kdysi popisoval předvolební boje Jaroslav Hašek. Zatímco v jeho povídkách se na zdech objevily hrůzné nápisy o tom, že „starosta žere kočky“ a podobně, v našich moderních dnech se dle jeho slov používala jiná „strašidla“ – tématem proti Karlu Schwarzenbergovi se stalo jeho stranické spojení s Miroslavem Kalouskem, údajná nacistická minulost Schwarzenbergova tchána, ovšem především a hlavně problematika Benešových dekretů.
Léto bylo nejen deštivé, ale podle Schulze i horké, alespoň tedy na politické scéně. Pád vlády Petra Nečase hodnotí velmi kriticky. „Takto trapně ještě žádná vláda neskončila, a že na tento titul měla pěkně našlápnuto vláda Mirka Topolánka, kterou sejmuli vlastní přeběhlíci. Vládu Petra Nečase sejmula jeho milenka, osoba s věru dubiózním kariérním postupem,“ míní.
Rusnokova vláda? Jen další z českých frašek
Jmenování vlády Jiřího Rusnoka pak bylo dle něj počátkem další z frašek, kterými je naše moderní historie poseta. „Je to další z výplodů jakéhosi demokratického inženýrství, při kterém vysocí politici balancují na hranici či za hranicí zákonů, včetně Ústavy, a spoléhají na to, že jsou na ně všichni krátcí,“ zlobí se redaktor.
Přehled roku pro Schulzeho nekončí nijak vesele, zvláště kvůli výsledkům podzimních voleb, následnému vyjednávání a vnitrostranickému puči v ČSSD. „Korupční skandály skoro každý den, trapný pád vlády a snahy prezidenta přesunout moc blíže k trůnu, to vše otevřelo skrz předčasné volby cestu a prostor k nikoli snad nepolitické politice, ale přímo k (jak píše kolega Pehe) antipolitice,“ varuje.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nem