„Andrej Babiš rád pranýřuje polistopadový vývoj jako éru zlodějin a korupce. Tváří se přitom, jako by v té době v České republice nepodnikal a k žádnému majetku nepřišel. Způsob, jakým koncem devadesátých let získal Lovochemii, přitom opakovaně vyšetřovala policie. A otazníky kolem této kauzy zůstávají dodnes,“ poznamenává úvodem Sezemský.

Podotýká tak, že kromě Čapího hnízda jako stínu Babišovy minulosti, je dalším stínem také ovládnutí Lovochemie, ale i podniků Precheza, Deza nebo Aliachem. A není podle něj ani tajemstvím, že Agrofertu se začalo dařit za vlády Miloše Zemana.

Ale zpět k Lovochemii. „V roce 1995 se stala většinovým vlastníkem této chemičky společnost Proferta, která od státu koupila 51 procent jejích akcií za půl miliardy korun. Kvůli tomu si musela vzít úvěr u IPB. Proferta měla dva tuzemské a jednoho zahraničního akcionáře – německou obchodní společnost BAGS. O rok později do Proferty vstoupila Babišova společnost Agrobohemie, společný podnik Agrofertu a Unipetrolu. Agrobohemie zároveň skupovala na trhu i další akcie Lovochemie, a stala se tak současně jejím přímým menšinovým akcionářem,“ popisuje Sezemský s tím, že inkriminovaný moment nastal v roce 1998, kdy Agrobohemie navýšila základní jmění o 250 milionů korun a získala v Lovochemii majoritu. Babiš byl v té době předsedou představenstva všech tří klíčových firem Lovochemie, Proferty i Agrobohemie.

„Babiš následně Profertu poslal do likvidace. Poté skončila v konkurzu spolu s půlmiliardovým dluhem vůči IPB, ke kterému se Agrofert neznal. Souboj o Lovochemii skončil tím, že společnost BAGS podala na Agrofert trestní oznámení,“ podotkl Sezemský. Jiří Šmejkal, obchodní ředitel BAGS, nazval celou událost typickou tunelizací.