Scénář Národní rozpočtové rady, psaný ještě před covidovou krizí, která roztočila další kolo zadlužování, počítal s tím, že v roce 2070 bude státní dluh ČR na trojnásobku jejího HDP. A letošní sekera predikce ještě zhorší.
Jak ekonom v textu psaném pro Hospodářské noviny vysvětluje, gigantické rozpočtové výdaje (jen pro letošek a příští rok se bavíme o vyšších stovkách miliard) lze řešit čtyřmi způsoby: Vydáváním dalších dluhopisů, zvýšením daní, tištěním peněz a nebo v konečné fázi státním bankrotem.
První možnost má limity v tom, že od určité míry zadlužení už vám nikdo nepůjčí, tedy nekoupí vaše dluhopisy. Řecko, považované za odstrašující příklad a černou ovci, má aktuálně dluh nikoliv na trojnásobku, ale necelém dvojnásobku HDP. Pak už je v podstatě jedinou možností státní bankrot.
Další možností je „monetizace dluhu“. Prostě národní banka natiskne spoustu peněz a za ně se nakoupí státní dluh. Po staletí se takovému jevu říkalo hyperinflace a odnášeli ji nejen ti, co si koupili státní dluhopisy, ale i střadatelé, jejichž celoživotní úspory ztratily hodnotu. Dnes to mnozí nazývají „moderní měnová teorie“ a věří, že to zafunguje.
Poslední možností je pak zvýšení daní. Tvůrci Moderní měnové teorie právě to navrhují jako cestu k zastavení hyperinflace. Tato možnost je sice omezená, ale i tak se na ní mohou vlády dostatečně vyřádit. Třeba zavést nějakou formu daně z majetku, nebo o „platební dani“, kdy by si stát bral třeba půl promile z každého převodu peněz. Tu je navíc velmi snadné zavést a lidé nemají moc možností, jak to obejít.
Havránek ale vidí ještě jednu možnost, kterou nemá žádná jiná země. Investovat devizové rezervy, které si Česká národní banka drží. Pro měnovou politiku je nevyužívá, a to ani v covidové krizi. Kdybychom je investovali, mohlo by nám to vynést odhadem 3,5 procenta HDP navíc, ještě více, než je potřeba, abychom nemuseli šlapat na „dluhovou brzdu“.
Více než návod na řešení ale mnohé zaujala tvrdá slova o současném stavu, který ekonom Havránek brutálně popsal. „Neradostné vyhlídky země, která se rychle mění z premianta v zemi, která míří do zdi,“ popsal to prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. Podle něj je to argument pro co nejrychlejší uvolnění lockdownu.
Členka Rady ČTK a někdejší novinářka Angelika Bazalová se pak pod Havránkovým textem ironicky posmívala vládě, že nám nabízí „zažít Česko jinak“. Když totiž nemohou čeští občané za exotikou (třeba proto, že by nejprve museli do karantény), dorazí exotika za nimi.
„Již brzy si na vlastní kůži vyzkoušíme Venezuelu a jestli to takhle půjde dál, možná dojde i na Zimbabwe,“ dodala s posměšným přáním šťastné cesty.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav