Student Univerzity v Chicagu Daniel Schmidt na síti X napsal zoufalou prosbu o řešení černošské kriminality, která ničí Chicago i samotnou univerzitu. „Za pár dní začínám svůj poslední ročník. Když jsem nastupoval na vysokou školu, snažil jsem se to všechno ignorovat... Chtěl jsem být jen finančník... Ale pak byl měsíc po začátku prvního ročníku zabit asijský student černochem a mně to došlo: Je moderní americký sen jen snaha žít daleko od černochů? Proto investiční bankéři pracují osmnáct hodin denně? To je cíl studia? To je všechno?“ klade naléhavý otazník Schmidt a upozorňuje, že jen loni bylo v kampusu přepadeno více než deset studentů.

„Jedné studentce mířil na hlavu pistolí, když šla ve tři hodiny odpoledne po kampusu,“ říká Schmidt k incidentu, ze kterého existuje i videonahrávka.

„Nejdříve jsem si říkal, že jsem neměl chodit na vysokou školu v Chicagu. Ale v poslední době jsem se začal sám sebe ptát: Proč se musím smířit se zničením této skvělé instituce? Proč se jí musím vzdát ve prospěch lidí, kteří mě chtějí zabít? Ať jdou do háje,“ píše rozhodně Schmidt.

Chicagskou univerzitu založil v roce 1890 John D. Rockefeller. Od té doby jejím akademikům bylo uděleno 99 Nobelových cen a škola se etablovala jako jedna z nejprestižnějších univerzit v Americe. S Univerzitou v Chicagu je spojen například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za filozofii Bertrand Russell nebo americký politolog John Joseph Mearsheimer.

Podle Schmidta je to dnes jedna z mála vysokých škol, která upřímně chrání svobodu projevu, a že i proto může napsat tento příspěvek, aniž by se bál vyloučení. „Přesto nikde jinde na světě nenajdete tak úžasný kontrast IQ v okruhu pěti minut chůze. Průměrné skóre studentů na Univerzitě Chicago je 1545 bodů, což je nejvíce ze všech univerzit v zemi. Za poslední tři roky byli dva z těchto studentů zavražděni a desítky přepadeny grázly, jejichž IQ je příliš nízké na to, aby pochopili, proč je špatné někoho zabít,“ srovnává student a dodává, že takto míří jeho milovaná univerzita k zániku, protože tam brzy nebude chtít nikdo studovat.

„Už mě to unavuje. Chci jezdit metrem bez obav, že mě zastřelí nějaký černoch. Chci jít v noci na rande s dívkou bez obav, že nás zastřelí černoch. Chci, aby moje budoucí děti mohly žít ve městech bez obav, že je zastřelí černoch,“ burcuje Schmidt.

Toho nezajímají historické bolístky černošských obyvatel, protože dnes už je jiná doba. „Narodil jsem se v roce 2003 – nemůžete mě přimět, abych se upřímně zajímal o otroctví, rasovou segregaci nebo jakoukoli jinou událost z minulosti, která by mě měla nutit přijmout podmínky třetího světa jako normu pro americká města. Zdá se, že jediné řešení je to nejzřejmější. Přivést Národní gardu. Utrácet dolary za maximální policejní dohled. Udělejte cokoli, co je nutné, aby tato města byla opět bezpečná,“ apeluje student. 

Jenže problém je podle něj ten, že s černošskou kriminalitou ve skutečnosti nejde bojovat, protože vše je hned nálepkováno jako rasismus. „Problém je ovšem v tom, že k tomuto řešení nemůžeme dospět hned teď, protože se bojíme, že budeme označeni za rasisty. Viděl jsem to na vlastní oči. Na univerzitě v Chicagu levicová skupina CareNotCops běžně zastrašuje studenty i profesory, aby se nevyjadřovali, a varuje je před rasismem. Když jsem byl v prvním ročníku a černoch zavraždil asijského studenta, stovky zahraničních studentů chtěly uspořádat protest a požadovat více policistů. Měli pocit, že tito zločinci se nejvíce zaměřují na ně. V reakci na to je organizace CNC okamžitě označila za rasisty a oni od požadavků upustili,“ vzpomíná student.