Start dnešního mediálního přehledu obstará komentář Thomase Kulidakise z Práva ve vysílání CNN Prima News, který pod titulkem „Pavlova podpora Ukrajiny do EU? Falešné naděje do zdvořilosti nepatří“ vyšel na webu zpravodajské stanice. „Kulidakise znám velmi dobře z Českého rozhlasu i odjinud, je to člověk soudný a rozvážný, snaží se měřit podle skutečnosti, ne podle přání. V tom komentáři podrobil dle mého velice oprávněné kritice Petra Pavla, protože při své návštěvě na Ukrajině – a nejen tam – mluví o tom, že podporuje a všichni budeme nadšeně podporovat co nejrychlejší vstup Ukrajiny do Evropské unie. A Kulidakis velmi správně upozorňuje na to, že to prostě není možné, že slibuje něco, co je zcela mimo realitu, a že žádný takový rychlý vstup nemůže nastat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Thomas Kulidakis připomněl, že i my jsme čekali od podání žádosti v roce 1996, o dva roky později začala přístupová jednání a do EU jsme vstoupili v roce 2004. „A to byly podstatně klidnější časy a naše země byla ekonomicky i politicky daleko stabilnější než Ukrajina, navíc samotný vstup má své procedury. Proto není možné, aby si nějaký bezvýznamný generál z nějakého středoevropského státu dupnul a podle jeho přání se přijímaly do nadnárodní organizace nějaké státy jenom proto, že se mu to hodí do jeho propagandy ve chvíli, kdy zrovna trdluje někde se Zelenským nebo s dalšími lidmi někde po Ukrajině. To jsou takové vábničky, taková pozlátka, jako když připlul Pizarro do Jižní Ameriky a rozdával indiánům lesklé cetky. To mi velmi připomnělo tohle Pavlovo naprosto amatérské vystoupení na Ukrajině,“ poznamenává mediální analytik.

Evropskou unii třeba nemá prezident tak nastudovanou

A tak se zamýšlí nad tím, jestli hlava českého státu vůbec ví, o čem mluví. „Evropskou unii třeba nemá tak nastudovanou. Asi něco ví o NATO, když tam chvilku pracoval, i když v čele celkem bezvýznamného orgánu, a rozhodně nebyl ve vedení NATO, jak se někdy prezentuje, zejména z pera takových hodně angažovaných pisálků. Přece kdyby věděl, podle jakých kritérií se přijímá do Evropské unie, tak by na Ukrajině nemohl v žádném případě slibovat to, co sliboval. Já bych tedy připomněl, jak to opravdu je. Tzv. kodaňská kritéria byla přijata v první půlce 90. let právě za účelem přijímání nových členských států do Evropské unie, pak byla doplněna a upřesněna v Madridu. A jsou to politická kritéria, ekonomická kritéria a tzv. Acquis communautaire,“ poukazuje Petr Žantovský.

Před jejich výčtem doporučuje dosazovat odpovědi, zda Ukrajina kritéria, která jsou naprosto jednoznačná a nedvojsmyslná, skutečně splňuje. „Politická kritéria jsou: institucionální stabilita, demokracie a právní stát a za třetí dodržování a ochrana lidských práv a respektování menšin. Tak si vezměte, jestli má na Ukrajině ruská menšina stejná práva jako ukrajinská většina. Nebo jestli v té zemi, které vládne pět oligarchů, panuje cosi jako právní stát, když nejsou spojenecké síly ani schopny své humanitární a zbrojní dodávky dovézt dál než na hranice Ukrajiny a dál je nikdo nepustí, protože tam už čekají překupníci a rozprodávají to místním organizacím s vysokými přirážkami. Takže my tím jen živíme černý trh na Ukrajině. A institucionální stabilita je slovní spojení ze sna v zemi, co je takto rozbořená a rozpolcená, a to teď nemluvím o té válce, ale o celém vývoji po Majdanu,“ vysvětluje mediální odborník.

Bez pšenice nemá co vyvážet, jízdní kola to asi nebudou

Dobře to s Ukrajinou nevypadá ani při pohledu na její schopnost plnit ekonomická kritéria. „Za prvé je podmínkou fungující tržní hospodářství, o čemž bych si troufl docela úspěšně pochybovat. A za druhé schopnost vydržet tlak konkurence na vnitřním trhu Evropské unie. To je docela zásadní, protože Ukrajina, kdyby neměla závadnou pšenici, tak nemá co vyvážet. Jízdní kola Ukrajina pamatujeme z dětství, ale pochybuji, že jsou vývozu schopná a jsou schopna uplatnit se na evropském trhu. Opravdu tedy nevím, jakým jiným artiklem by se Ukrajina mohla uplatnit na evropském trhu, natož aby na něm obstála se ctí a s nějakým ekonomickým benefitem. To jsou skutečně sny,“ hodnotí úvahy o brzkém přijetí Ukrajiny do EU Petr Žantovský.

Podmínka acquis communautaire, což je schopnost dostát závazkům včetně podílu na hospodářské a měnové unii, je i závazek České republiky, který jsme přijali bez jasného načasování vstupu do eurozóny. „A zejména to znamená převzetí legislativy EU, čehož jsme nejen u nás denním svědkem. Tak bych docela chtěl vidět, jak dnešní Ukrajina v tom stavu, v jakém dnes je, naplňuje všechny tři soubory kritérií, a podle jakého zjištění či analýzy slibuje Pavel Ukrajincům, že budou obratem přijati do Evropské unie. Mám za to, že to jsou jenom taková slova, která vůbec nic neznamenají. A je škoda, že prezident tak brzy po svém nástupu se tímto velmi významným a viditelným způsobem shazuje v očích lidí, kteří těm věcem alespoň trochu rozumí,“ míní mediální analytik.

Mnoho lidí z Krymu a z Donbasu nestojí o Ukrajinu

Také druhé téma se týká války na Ukrajině, a to konkrétně rozhovoru s novinářkou Petrou Procházkovou, který pod titulkem „Neříkejme o Ukrajině jen klišé. Řada lidí osvobodit od Rusů nechce“ vyšel na Aktuálně.cz. „Je to velice zajímavý rozhovor. Samozřejmě se Petra Procházková nestala nějakou přívrženkyní Kremlu, to ani nemůže a ani to po ní nikdo nechce, ani by to u ní nedávalo žádný smysl vzhledem k tomu, že má za sebou tu novinářskou kariéru, co má. A ta byla vždy víceméně opozitní vůči Kremlu, ať už tam seděl kdokoli, zejména tedy Putin. Přesto Petra předvedla v rámci těch svých omezených možností pokus o objektivní pohled na věc, což jsem dlouho, nejen u ní, nezažil a velmi si toho vážím. Proto to pociťuji jako důvod o tom mluvit,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Zaujalo ho především novinářčino sdělení, že je čas na témata o příčinách konfliktu. „Tím naznačuje, že ten konflikt nezačal na konci února minulého roku, ale někdy počátkem roku 2014, že uvnitř Ukrajiny existuje spousta nastřádaných problémů, ať už je to vztah k ruské menšině, nebo vztah k okrajovým oblastem, ať jsou to obecně ukrajinské problémy vnitřní, politické, ekonomické, bezpečnostní a tak dále. Prostě naznačuje, že není dobré teď mávat jenom jedním heslem a jedním transparentem, které jsme si připravili po 24. únoru loňského roku, a nemyslet na nic jiného, nevnímat nic jiného, vnímat situaci jenom touto jednoduchou a jednolitou optikou. Také říká, a to je rovněž docela cenné, zejména od ní a zejména na stránkách Aktuálně, že bychom si měli připustit, že mnoho lidí z Krymu a z Donbasu nechce být součástí Ukrajiny,“ chválí mediální odborník.

Říct to někdo z alternativy, tak je označen za dezoláta

Přiznává, že zaznamenal poprvé minimálně po tom téměř roce a čtvrt v mainstreamovém médiu tento názor. „Poprvé nevidím jen propagandu typu všichni milují Ukrajinu, je to jenom ruská okupace, Rusko nutí Rusy na Donbasu, aby přebíhali do Ruska, a tak dál. To jsou všechno propagandistické řeči. Ale Procházková položila otázky, a já si toho velmi považuji, které když klade někdo z alternativy, tak se to dá odmávnout, protože všichni řeknou: ‚Ejhle, dezolát‘. Ale Procházkovou zatím za dezoláta nikdo neprohlásil. Je klidně možné, že se to stane. Jan Jirák si také zadělal svým rozhovorem na téma neobjektivita českých novinářů v prezidentské kampani a nadržování Pavlovi. Myslím si, že bude mít teď mezi svými docela problém, a možná to postihne časem i Procházkovou. Ale já jí fandím v tom, aby se držela těch základních principů profesionální žurnalistiky, protože to je jediné, co má za povinnost,“ připomíná Petr Žantovský.