Nejnovější přehled zajímavostí ze světa sdělovacích prostředků se zaměří na veřejnoprávní média, která byla v tomto týdnu probírána v několika zprávách z různých úhlů pohledu. „Veřejnoprávnost v médiích se ukázala jako velký politický podvod. Jak je čím dál, tím zřetelněji vidět nejen u nás, ale hlavně v řadě zemí kolem nás, tzv. média veřejné služby ztratila svůj smysl a už jen hrají více či méně skrytě různé politické hry, svoje vlastní, nebo svých inspirátorů a loutkovodičů z politické a byznysové scény. Naprosto otevřeně se to projevuje v dnešní ekonomicky nanejvýš napjaté době, kdy jsou to právě tzv. veřejnoprávní média, kdo s ústy plnými výhrůžek natahují dlaň a žádají po zákonodárcích zvýšení tzv. koncesionářského poplatku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Za nezbytnou k pochopení tohoto tématu považuje krátkou exkurzi do historie. „Veřejnoprávní statut se na mediální scéně objevil po druhé světové válce, kdy byla obecná potřeba zamezit nějakému dalšímu totalitnímu režimu, jako byl ten Hitlerův, aby si ochočil veškeré sdělovací prostředky pro účely své propagandy. Smysl takto definovaných veřejných médií byl v tom, čemu se v sociologii médií říká paradigma konkurenční nebo alternativní. To má zajistit, aby proti tzv. dominantnímu, založenému právě na privátním vlastnictví médií jakoukoli silnou kapitálovou a zájmovou skupinou, která v nich může podávat ostrouhané a zkreslené informace, stál mediální servis oproštěný od explicitních politických zájmů a poskytující informační konkurenci či alternativu,“ vysvětluje mediální analytik.
Česká televize porušila pořadem 168 hodin zákon
Dnes už však víme, že všechno je jinak. „Jsou to veřejnoprávní média, u nás zejména Česká televize, která hraje do karet mocným vlivovým skupinám a cenzuruje jakékoli oponentní názory a informace, zatímco leckterá soukromá média pochopila, že jejich divák není neinformovaný prosťáček a umí si spočítat jedna plus jedna. Tzn. prahne po pokud možno objektivních a všestranných informacích, které mu umožní udělat si na věci vlastní názor. Chcete příklad? V době tzv. televizní krize v zimě 2000 byla Česká televize jedním obřím propagandistickým tlampačem, zatímco tehdy Železného Nova ji mohla školit z objektivity, nestrannosti a vyváženosti. Proč tento obsáhlý úvod? V těchto dnech se objevilo hned několik zpráv, které staví nad smysluplnou budoucnost tzv. veřejnoprávních médií hodně čitelný otazník,“ konstatuje Petr Žantovský.
První z těch zpráv zní takto: Vysílací rada upozornila ČT na porušení zákona v pořadu 168 hodin. Konkrétně za reportáž o manželství pro osoby stejného pohlaví odvysílanou 12. června. Veřejnoprávní televize podle rady nezajistila, aby v tomto politicko-publicistickém pořadu bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. RRTV upozornila Českou televizi na porušení zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání v reportáži nazvané „Pro všechny“, kde byla podle ní problematika možného uzákonění manželství pro osoby stejného pohlaví prezentována nevyváženě ve prospěch uzákonění takových manželství. „Reportáž byla pojata způsobem, který schvalování uzákonění manželství osob stejného pohlaví představuje v pozitivním světle jako správný přístup, kdežto názory a argumenty odpůrců těchto manželství prezentuje jako zastaralé a v dnešní době nepřijatelné,“ uvádí rada.
Fotogalerie: - Podzimní schéma ČT
V pomlouvání a ostouzení jsou na Kavčích horách velmistři
Toto vyjádření Rady pro rozhlasové a televizní vysílání považuje za naprosto průlomový krok. „Že ČT dělá hlásnou troubu všem tzv. liberálně-demokratickým doktrínám – od migrace přes Green Deal po LGBT problematiku –, ví každý, kdo si ji aspoň tu a tam pustí. Rozhovory, reportáže a jiné příspěvky na daná témata jsou zpravidla pojednávány tendenčně, tak, aby podpořily jedinou stranu názorového rozkmitu a z té druhé pro jistotu rovnou učinily hnízdo zpátečníků a nepřátel lidstva. V oboru nálepkování, pomlouvání, ostouzení, nepravdivých tvrzení a účelových lží jsou v ČT velmistři. Fakt, že to zaznamenal k tomu příslušný správní orgán, tzv. velká vysílací rada, považuji dnes už bezmála za zázrak. Byl jsem před dvaceti lety členem téže rady, právě v době té nešťastné stávky na Kavčích horách,“ vzpomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Vybavuje si, jak tehdy členové RRTV vážili svá stanoviska jak na lékárnických vahách, aby udrželi balanc a odstup od možných kolizí a zájmů. „A nakonec jsme to byli my, všech 13 tehdejších členů, kdo to za podobný objektivní přístup nejen v této věci, ale hlavně ve věci arbitráže o TV Nova odskákali formou protiprávního odvolání z funkcí. Trvalo 18 let, než se náš slavný stát musel podívat pravdě do očí a za tehdejší křivdu nás odškodnit. Ale to je jiný příběh. Já se hlavně raduji z toho, že ta dnešní rada má dost kuráže, aby po řadě let trapného křepčení do rytmu mocných vzala rozum do hrsti a řekla, že císař je nahý. Možná je to optimismus předčasný a zkorumpované soudy z toho ČT vyviní, ale už fakt, že tak důležitý orgán, jako je vysílací rada, takový závěr vysloví, má nezměrnou hodnotu,“ tvrdí mediální odborník.
Nejhorší zpráva: zpravodajská ČT24 zůstane beze změny
Truchlivou pointu předchozí úvaze dal generální ředitel České televize Petr Dvořák v rozhovoru s Mirkou Spáčilovou pro iDnes. „Nazvané to je opravdu nehledaně: ‚Bude hůř. Považuji za férové sdělit to divákům předem, přiznal šéf ČT‘. Co se tu dovídáme? ‚Inflace, energie, válka na Ukrajině a k tomu nízké koncesionářské poplatky. Současná situace postihla i Českou televizi‘. Už jen chybí zmínka o Babišovi, Zemanovi a dalších nepřátelích pravdy a lásky. Dvořák nejprve pláče nad faktem, že z úsporných důvodů se ruší program ČT3, odpadkový koš všech těch Televarieté, Karlů Gottů ve Slaném, Šesti ran do klobouku a tak dále. Tento archivní program rozjel Dvořák v počátku covidu jako údajnou úlitbu důchodcům, ale v podtextu byl požadavek zvýšení koncesionářských poplatků, když se přece ČT tak krásně stará o diváky. Tohle nevyšlo, tak se aspoň dnes lká, jaká je to škoda, že se ta normalizační dojímárna ruší,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Během rozhovoru Petr Dvořák vyhrožuje také omezením rozpočtu programu ČT Art. „Možná se mýlím, ale řekl bych, že program, kde se střídají prastaré – snad ještě z VHS přehrané – koncerty Eltona Johna a podobných s exhibicemi takyumělčíků nejasného pohlaví, zato s krásně napřaženou rukou směrem ke státnímu vemeni, zas extra velkým zástupům chybět nebude. Ostatně většinu z toho, co ČT Art nabízí, najdete na mnoha jiných, třeba webových zdrojích. Navíc jsou jen většinou nejapné plky moderátorů či moderátorek přesvědčených o své nenahraditelnosti. Asi nejhorší zprávou, kterou Dvořák vyslovil, je ale fakt, že zpravodajský kanál ČT24 zůstane beze změny. Jak co do rozpočtu, tak co do programu,“ poukazuje mediální analytik.
Zůstanu, občané nechtějí zrušit veřejnou službu, hlásí Dvořák
Půjdete volit do Senátu?Anketa
Není si jist, jak to mají čeští občané ve vztahu k povinně placenému médiu, ale všiml si, že v zemích okolo nás už to v dané věci docela vře. Svědčí o tom i článek Milana Vodičky, který pod titulkem „Veřejnoprávní pád. Už 84 procent Němců odmítá platit televizní poplatky“ přinesl server iDnes „Šéfka tamní veřejnoprávní televize ARD Patricie Schlesingerová musela z ARD doslova utéct, když se na ni provalily naprosté nehoráznosti, jichž se dopouštěla. Ukázalo se, že Schlesingerová si nechala zrenovovat kancelář v přepočtu asi za sedmnáct milionů korun, pořídila si dva řidiče a do auta masážní sedačku. Jak se v článku píše, právě končící šéfka celé ARD a současně regionální televize Rundfunk Berlin-Brandenburg (RBB) Schlesingerová, se stala vrcholem největšího možného papalášství,“ poznamenává mediální odborník.
Politickou a stranickou televizí není jen naše slavná ČT
Prasklo na ni, že její manžel získal kontrakt na konzultace ve firmě pořádající berlínské veletrhy, jejímž ředitelem byl muž, jenž byl současně předsedou správní rady RBB. Jako takový měl dohlížet na Schlesingerovou. „To už je slušná mafie – za veřejné peníze. A nedosti na tom. Šéfové veřejnoprávních médií berou víc než spolkový kancléř. Zatímco žádají o ‚nutné‘ zvýšení koncesionářských poplatků, vylézají předražené projekty nových redakcí, jejichž cena naskakuje trojnásobně – třeba modernizace jedné regionální televize vylétla z původních 80 na 240 milionů eur. Jaký div, že podle průzkumu respektované agentury INSA dnes nechce povinně platit televizní poplatky neuvěřitelných 84 procent Němců. Trend narůstá, protože v roce 2016 to podle dobové zprávy týdeníku Focus bylo ‚jen‘ necelých 70 procent,“ zmiňuje Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Jak se říká, za vším hledej stopu peněz. Německá média uvádějí v souvislosti s veřejnoprávním molochem různá čísla, a tak iDnes čerpá z britských Timesů. „Celá ARD má víc než 23 tisíc lidí, jedenáct televizí, 55 rádií, 16 orchestrů a osm pěveckých sborů. Jinde se ale uvádí 21 televizí a 73 rádií. Spolu s druhou veřejnoprávní TV ZDF to stojí daňové poplatníky 8,4 miliardy eur ročně. Dvakrát víc než britská BBC. Podle respektovaného německého magazínu The Pioneer je to víc než rozpočet německého ministerstva zemědělství a sedmkrát víc než stojí veškerý provoz Bundestagu. A kdybychom si mysleli, že jen naše slavná ČT je politickou a stranickou televizí, zde je názor z Německa. ‚ARD a ZDF by mohly být skvělé. Veřejnoprávní média mají povinnost být vyvážená, objektivní a nestranná. Toho je však stále méně. Působí jako bašta červeno-zelené. I někteří zaměstnanci žasnou nad jednostranností svých redakcí,‘ řekl šéfredaktor Die Welt Ulf Poschardt. Pak dodal, že z veřejnoprávních médií se stali političtí a morální kazatelé,“ cituje mediální analytik z článku.
Z koncesionářských poplatků se hradí soukromé prebendy
Milan Vodička v něm dále píše, že kořeny toho odhalil průzkum otištěný v časopise Der Journalist Německého svazu novinářů z roku 2020. „Ukázal, koho by volili redaktoři ARD. Výsledky? Vítězem byli Zelení: 57 procent. Druhá byla velmi levicová strana Levice (Die Linke) s mnoha postkomunisty: 23,4 procenta. Třetí SPD s 11,7 procenta. Čtvrtí CDU/CSU s 2,6 procenta. Pátí FDP s 1,3 procenta. Čísla se zcela míjejí s názory Němců, jak je ukázaly skutečné volby. Redaktory to však netrápí, mají pocit poslání. Zazněly už i první výzvy ke zrušení veřejnoprávních médií, což není jen německý jev. Ve Francii už zrušili veřejnoprávní poplatky, což ARD v rámci objektivity a nestrannosti pro jistotu divákům vůbec neoznámila. V Rakousku teď zase s nelibostí řeší, že veřejnoprávní ORF navyšuje poplatky, ale současně z nich místo provozu platí také vylepšení důchodů svých hvězd. A něco investuje do cenných papírů na burze. Místo aby je prodala, když je hůř, chce od lidí vyšší poplatky,“ shrnuje mediální odborník.
„Trochu mi to připomnělo slavné vystoupení – tehdy ještě ne biskupa – Tomáše Holuba, když se ho ptali, jak církev naloží s obrovskými miliardami získanými podivně ukvapeně přijatým zákonem o církevních restitucích. Zda lze čekat budování škol, nemocnic, dětských domovů, hospiců a dalších míst, kde by církev mohla konat svá dobra. Holub nás však vyvedl z omylu. Církev, pravil, své miliardy vloží do finančních trhů a bude s nimi spekulovat. Je to přece taky jen firma. Eseróčko existující už 2000 let, dodejme. Tak co se teď divit Schlesingerovým či Dvořákům? Právě proto by měla veřejnoprávní televize zaniknout. Protože z druhotných daní neplatí skutečnou zákonem danou službu poplatníkům, ale své soukromé prebendy a kšefty,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
