Nejnovější přehled zajímavostí ze světa sdělovacích prostředků se zaměří na veřejnoprávní média, která byla v tomto týdnu probírána v několika zprávách z různých úhlů pohledu. „Veřejnoprávnost v médiích se ukázala jako velký politický podvod. Jak je čím dál, tím zřetelněji vidět nejen u nás, ale hlavně v řadě zemí kolem nás, tzv. média veřejné služby ztratila svůj smysl a už jen hrají více či méně skrytě různé politické hry, svoje vlastní, nebo svých inspirátorů a loutkovodičů z politické a byznysové scény. Naprosto otevřeně se to projevuje v dnešní ekonomicky nanejvýš napjaté době, kdy jsou to právě tzv. veřejnoprávní média, kdo s ústy plnými výhrůžek natahují dlaň a žádají po zákonodárcích zvýšení tzv. koncesionářského poplatku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Za nezbytnou k pochopení tohoto tématu považuje krátkou exkurzi do historie. „Veřejnoprávní statut se na mediální scéně objevil po druhé světové válce, kdy byla obecná potřeba zamezit nějakému dalšímu totalitnímu režimu, jako byl ten Hitlerův, aby si ochočil veškeré sdělovací prostředky pro účely své propagandy. Smysl takto definovaných veřejných médií byl v tom, čemu se v sociologii médií říká paradigma konkurenční nebo alternativní. To má zajistit, aby proti tzv. dominantnímu, založenému právě na privátním vlastnictví médií jakoukoli silnou kapitálovou a zájmovou skupinou, která v nich může podávat ostrouhané a zkreslené informace, stál mediální servis oproštěný od explicitních politických zájmů a poskytující informační konkurenci či alternativu,“ vysvětluje mediální analytik.

Česká televize porušila pořadem 168 hodin zákon

Dnes už však víme, že všechno je jinak. „Jsou to veřejnoprávní média, u nás zejména Česká televize, která hraje do karet mocným vlivovým skupinám a cenzuruje jakékoli oponentní názory a informace, zatímco leckterá soukromá média pochopila, že jejich divák není neinformovaný prosťáček a umí si spočítat jedna plus jedna. Tzn. prahne po pokud možno objektivních a všestranných informacích, které mu umožní udělat si na věci vlastní názor. Chcete příklad? V době tzv. televizní krize v zimě 2000 byla Česká televize jedním obřím propagandistickým tlampačem, zatímco tehdy Železného Nova ji mohla školit z objektivity, nestrannosti a vyváženosti. Proč tento obsáhlý úvod? V těchto dnech se objevilo hned několik zpráv, které staví nad smysluplnou budoucnost tzv. veřejnoprávních médií hodně čitelný otazník,“ konstatuje Petr Žantovský.

První z těch zpráv zní takto: Vysílací rada upozornila ČT na porušení zákona v pořadu 168 hodin. Konkrétně za reportáž o manželství pro osoby stejného pohlaví odvysílanou 12. června. Veřejnoprávní televize podle rady nezajistila, aby v tomto politicko-publicistickém pořadu bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. RRTV upozornila Českou televizi na porušení zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání v reportáži nazvané „Pro všechny“, kde byla podle ní problematika možného uzákonění manželství pro osoby stejného pohlaví prezentována nevyváženě ve prospěch uzákonění takových manželství. „Reportáž byla pojata způsobem, který schvalování uzákonění manželství osob stejného pohlaví představuje v pozitivním světle jako správný přístup, kdežto názory a argumenty odpůrců těchto manželství prezentuje jako zastaralé a v dnešní době nepřijatelné,“ uvádí rada.

V pomlouvání a ostouzení jsou na Kavčích horách velmistři

Toto vyjádření Rady pro rozhlasové a televizní vysílání považuje za naprosto průlomový krok. „Že ČT dělá hlásnou troubu všem tzv. liberálně-demokratickým doktrínám – od migrace přes Green Deal po LGBT problematiku –, ví každý, kdo si ji aspoň tu a tam pustí. Rozhovory, reportáže a jiné příspěvky na daná témata jsou zpravidla pojednávány tendenčně, tak, aby podpořily jedinou stranu názorového rozkmitu a z té druhé pro jistotu rovnou učinily hnízdo zpátečníků a nepřátel lidstva. V oboru nálepkování, pomlouvání, ostouzení, nepravdivých tvrzení a účelových lží jsou v ČT velmistři. Fakt, že to zaznamenal k tomu příslušný správní orgán, tzv. velká vysílací rada, považuji dnes už bezmála za zázrak. Byl jsem před dvaceti lety členem téže rady, právě v době té nešťastné stávky na Kavčích horách,“ vzpomíná Petr Žantovský.