Paní starostko, na podzim byste chtěla obhájit váš mandát. Jak vidíte vaše šance? Nemáte obavu z nových politických hnutí?

Naše šance opírám o výsledky naší práce ve městě za uplynulé období. Jsem přesvědčena, že jsou velmi slušné a doufám, že si to občané Berouna myslí také. A nová politická uskupení mohou být přínosem, pokud našemu městu nabídnou schopné osobnosti.

Po úspěchu Andreje Babiše se podzimní komunální volby stávají metou pro řadu úspěšných byznysmenů, kteří čile podporují zavedené strany a hnutí, případně se podílejí na vzniku nových. Co vy na to? Jaké to podle vás může mít důsledky pro občany a politiku?

Domnívám se, že tento fenomén malé komunální sféře výrazně nehrozí. Řízení malých měst je o obrovském množství každodenní práce a o velmi malém množství politiky. Naši místní úspěšní byznysmeni pak nejčastěji podporují sponzorskými dary konkrétní akce pořádané městem.

Pokud ve volbách uspějete, co považujete za nejdůležitější?

Dokončit rozdělanou práci a posouvat naše město stále kupředu. V uplynulých 2 letech jsme získali bezmála 150 milionů dotací na opravy a rekonstrukce městských komunikací, zateplení škol, vybudování moderního kulturního domu nebo muzea keramiky. Většina práce je ale před námi a musí se odehrát bezchybně a poměrně dost svižně. Pokud u toho budu moci i nadále být, udělám maximum pro to, abychom každou korunu získanou z evropských peněz zúročili co nejlépe.  

Starostkou jste se stala pět měsíců po řádných volbách a začátky pro vás nebyly vůbec jednoduché. Následně jste se musela dvakrát vypořádat s povodní. Co pro vás bylo ale nejtěžší? A především, podařilo se vám prosadit všechny vaše priority, nebo existuje něco, co se vám prosadit nepodařilo? Proč?

Potvrdilo se mi, že komunální politika je o lidech a o skutečné každodenní práci, nikoliv o programech, stranách a velkolepých slibech. Některé věci ale nejdou tak jednoduše, jak si člověk zvenku představuje. Narážíte totiž na množství zákonů, vyhlášek a časově náročných schvalovacích principů. A právě vyrovnání se s tímto systémem mi dalo nejvíc práce. Byla jsem zvyklá na komerční prostředí s rychlým tahem na branku. Pokud jde o prosazení priorit, většina mých předsevzetí se podařila, nebo je k tomu alespoň nakročeno.

Nedávný mezinárodní průzkum zařadil ČR ve vnímání a uplatňování rovnoprávnosti žen a mužů v politice a veřejném životě na 78. místo ve světě. Umístili jsme se tak až například za Panamou... Proč máme v tomto ohledu podle vás tak špatné výsledky? Vnímáte je i vy sama, osobně?

Nevím, zda jde o „špatné výsledky“. Zhruba před rokem jsem na toto téma diskutovala s norským velvyslancem, který mi se zájmem sděloval, že aktuální vlna žen v české politice připomíná situaci v Norsku v 70. – 80. letech. Objasnil mi ale, že u nich tato vlna rychle opadla, a to proto, že ženy zjistily, že vysoká politika je ve všech směrech velmi náročná a pokud jí nechtějí obětovat svoje emoce, mateřství i vztahy, nemohou ji dělat dlouhodobě. A za sebe musím říci, že se s tímto viděním ztotožňuji. Beroun je relativně malý, ale i tak moje veřejné povinnosti představují účast na stovkách drobných akcí, desítky obětovaných večerů a řadu víkendů, kdy je třeba, abych ze své pozice ocenila práci nejrůznějších organizací, jedinců i skupin, které pro naše město dělají něco prospěšného. A pokud se lidé rozhodnou pro práci ve vyšších „patrech“ politiky, musí to být jednoznačně s vědomím, že to pro ně bude pro následující období priorita, které podřídí vše.