Hned v úvodu dal moderátor Daniel Takáč ministryni za úkol, aby vybrala jeden jediný a nejvýznamnější konkrétní prospěch pro Českou republiku, kterou naše delegace přivezla z Číny. Její volba padla na smlouvu na třináct radarů na čínská letiště a servisní služby, které s tím souvisejí. „To je definitivně uzavřený kontrakt, který by se měl začít realizovat od příštího roku, je už připraven harmonogram,“ upřesnila Nováková.

Podotkla, že důležité na tom je, že česká i čínská strana uzavřely joint venture (jde o pojem pro spojení dvou nebo více podniků nebo podnikatelů, ve kterém obě strany sdílejí zisk, ztrátu a podílejí se společně na řízení joint venture podniku) na vlastní implementaci a dlouhodobý servis. Společný podnik zde prý musí být, čistě zahraniční investice či dodávky by prý byly naročné. „Je to tak logické. Čína je daleko. V okamžiku, kdy by kterákoli firma měla s českými pracovníky kontrakt zajišťovat v Číně, bylo by to nejen velmi obtížné, ale i nákladné,“ zdůraznila ministryně.

V těchto případech je podle jejích slov logika více daná vlastním byznysem než politikou. Vyvrací přístup Číňanů, jak o něm píše mnoho médií: Buď to bude společný podnik, nebo nebude byznys. „To bych tak netvrdila. Za vším stojí primárně ekonomická stránka věci,“ řekla a zopakovala, že Čína je relativně daleko a je tam levná pracovní síla.

Především jde o to, jak moc se jedná o nějakou přidanou hodnotu, či „know-how“, která je dána právě tou dodavatelskou stranou a tou, která může být nakoupena na čínském pracovním trhu. „Tohle není neobvyklé, ale zcela běžné kdekoliv na světě, ne pouze v Číně,“ připomíná s tím, že nakonec i my máme pro investice ze zahraničí stejnou podmínku a požadavek, že chceme, aby do projektů byli zapojeni naši lidé, naše výzkumné ústavy i školy.

Až se tedy u nás bude stavět například čínská továrna nebo něco, co bude stát na zelené louce, jak sliboval český prezident, bude to podle Novákové s velkou pravděpodobností rovněž společný podnik. „Určitě sem do té továrny nepřivezou pět tisíc Číňanů, kteří tady budou pracovat,“ uvedla s tím, že o něčem takovém vážně pochybuje. „Může to být ale čínská firma, která zaměstná české zaměstnance,“ namítl moderátor. „Ano, může to být čínská firma, ale i česko-čínská firma. Určitě to bude tak, aby to vyhovovalo oběma stranám,“ shrnula ministryně.

Je známo, že česko-čínský vzájemný obchodní vztah je nevyrovnaný. Řeší se nyní především otázka, kdy a jak by jej bylo možné vyrovnat. Nováková upozorňuje, že je třeba přihlížet na to, že porovnáme našich deset milionů obyvatel a 1,3 miliardy obyvatel Číny, kde navíc velikost ekonomiky je druhou největší ve světě.

„To, co je podstatné, je, abychom vyváželi hotové výrobky s vysokou přidanou hodnotou, a ne polotovary, které by byly dokončovány,“ nastínila ministryně reálnou cestu, jak se pomalu Číně vyrovnat. Rozhodně ji prý nevidí v tom, že budeme vyvážet suroviny, kterých stejně moc nemáme.

„Řekla bych, že ten problém je obecně problém českého exportu jako takového. My potřebujeme mít zkrátka naši produkci finalizovanou. Potřebujeme zde naše výrobky dokončovat a investovat do aplikovaného výzkumu, abychom produkci skutečně mohli vždy dotáhnout až do konce,“ uzavřela Nováková.

Kromě toho přivezla delegace česko-čínské dohody: PPF a Huawei o rozvoji telekomunikační sítě.

Právě Huawei je největším dodavatelem mobilních sítí a další infrastruktury pro české operátory. Podle ministryně by se některá technologická řešení, která jí společnost představila, dala využít i v české státní správě.

Dále pak dohodu PPF a Citic Group o strategické spolupráci. Dohodu na letadla Skyleader 600 firmy Zall Jihlavan Airplanec. Nebo dohodu o spolupráci prodejce letenek Kiwi.com a letecké společnosti Spring Airlinee.