Podle Lukjanova sloužily dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu vždy jako základ sovětských a později ruských vztahů se západní Evropou více než 40 let. Vše prý vždy probíhalo k oboustranné spokojenosti. Pozitivně tento fakt ovlivňoval především vztahy mezi Ruskem a Německem. Ovšem jen do letošního roku, kdy propukla krize na Ukrajině, v důsledku níž byl také zrušen projekt South Stream. „Nynější situace vynesla do hlavní role Německo, které je vůdčí silou politické i ekonomické moci EU. V rámci své snahy o změnu tamějšího ekonomického modelu Berlín před rokem a půl doslova zruinoval Kypr. Další podobná opatření budou následovat a Německo se nevyhne odporu ze strany ostatních států,“ tvrdí Lukjanov.

Lukjanov je přesvědčen, že Německo se bude pro získání jejich podpory muset vzdát i svých, vždy nadstandardních a oboustranně prospěšných vztahů s Ruskem. Důležitou otázkou je podle Lujkanova i otázka vztahů se Spojenými státy. „Ty byly podstatně narušeny zveřejněním aféry s odposlechy, které byly pro Berlín nepříjemným šokem. K tomu můžeme přičíst nesouhlas Německa se zahraniční politiku Spojených států na Blízkém východě,“ připomíná Lukjanov a dodává, že v Rusku panuje všeobecné mínění, že Evropa se může vydat směrem k USA, nebo k Rusku.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

„Německo dříve reflektovalo nabídku ruského prezidenta Putina o euroasijském spojenectví založeném na kombinaci nevyčerpatelných ruských zdrojů a vyspělých evropských technologií. Nyní se však karta začíná obracet a Němci by raději Evropu viděli více emancipovanou, tedy oproštěnou od vlivu Moskvy, ale i Washingtonu,“ míní Lukjanov. Takový přístup dle jeho mínění připomíná přístup Francie v průběhu druhé poloviny 20. století, kdy se Paříž pokoušela prosazovat rovnováhu vztahů s Moskvou i Washingtonem. „Francie již k takové politice nemá prostředky, Německo však bezpochyby ano,“ tvrdí Lukjanov.

Rusko nyní podle Lukjanova v ekonomické oblasti podniká v Asii stejné kroky, jaké v 60. a 70. letech minulého století prováděl Sovětský svaz na Západě. Zmiňuje zejména snahy o výstavbu plynovodu vedoucího do Turecka, podepsání mnoha obchodních smluv s Čínou a Indií týkajících se výstavby jaderných reaktorů, dodávek ropy atd. „V té době však nebyla hlavním cílem obchodní stránka věci. Pro SSSR nebyla ziskovost tím hlavním kritériem. Současné Rusko však ekonomický aspekt věci nemůže ignorovat, byť i politické zájmy musí brát samozřejmě v potaz,“ nabádá Lukjanov. 

Za klíčové ke splnění ruských cílů na východních trzích považuje Lukjanov vytvoření dostatečné energetické infrastruktury v těchto regionech. Směřování touto cestou i přes mnohé složité úkoly však považuje za jistější, než se spoléhat pouze na evropská odbytiště. „Nová podoba Evropy podle německých pravidel s sebou může přinést mnohé obtíže. Rusko si však doposud jasně nevydefinovalo svoji strategii, což může ohrozit jeho dlouhodobé projekty. V příštích letech však budou 'euroasijský projekt' řízený Moskvou a 'evropský projekt' organizovaný Berlínem bezpochyby ovlivňovat budoucnost celého kontinentu od Lisabonu až po Busan,“ uzavírá Lukjanov.