Byl to dosud nejhorší islamistický útok v Německu. Terorista Anis Amri se ukradeným nákladním vozem vřítil na vánoční trh a zabil i mladou matku Naďu Čižmárovou. Její rodině začal jiný život.

David rád zapaluje svíčky pro svou maminku, říká jeho otec Petr Čižmár. V Davidových vzpomínkách je matka velmi přítomná, někdy se při tom prolínají časové roviny. David například ještě dnes často tvrdívá, že na nějakém místě byl se svou matkou, i když to vůbec není pravda. „Pak na tom trvá,“ říká Čižmár.

Chodit zcela soukromě k pamětnímu kostelu v den útoku je Petru Čižmárovi potřebou. Jeho žena mu byla i po rozchodu před více než třemi roky dobrou přítelkyní. Chce položit květiny na místě, kde zemřela.

Čtyřicetiletý Čech dnes pracuje jako inženýr v drážďanském polovodičovém průmyslu. Jako otec samoživitel potřeboval stálou práci. Námezdní práce jako dřív, to už bez Davidovy matky nešlo. Od tohoto nového začátku uplynul víc než rok, ale ještě ani nevybalil všechny bedny na stěhování. Nebyl čas.

Čas – to je podle Čižmára největší problém. David, práce na plný úvazek a domácnost s vařením, uklízením a praním – jemu samotnému na sebe téměř nezbývá ani chvilka. Ale tak to teď chce. „Paní na hlídání by pomohla. Ale já si myslím, že dítě má právo na rodiče,“ říká Čižmár a podotýká, že David už má jen otce.

Petr Čižmár je fyzik, člověk zvyklý věci propočítávat a uvažovat v pravděpodobnostech. „V rámci možností se nám daří dobře,“ říká. David je nyní ve druhé třídě. Do školy už chodí sám, ale má v ní problémy. „Nevím, jestli to souvisí se smrtí jeho matky. Jeho učitelka si myslí, že ano,“ říká otec. David navštěvuje dětského psychologa.

Peníze z plateb odškodného po atentátu na situaci Petra Čižmára momentálně mnoho nemění. Víc času na plnění role otce si za ně nekoupí. „Jsem rád za své povolání. Život bez své práce bych si nedokázal představit. To by nebylo dobré,“ přemítá Čižmár.

Dosud bylo více než 170 pozůstalým po obětech a zraněným vyplaceno 3,8 miliardy eur (téměř 98 milionů korun). Manželé, rodiče a děti po mrtvém dostanou 30 000 eur. Kromě toho byly schváleny vdovecké a sirotčí renty. Jde o sumy ve výši mezi 124 a 443 eury za měsíc. Některé oběti terorismu to nepovažují za dostatečné.

„Peníze každopádně ve všedním životě pomohou,“ připouští Čižmár. Zda jde o dostatečnou částku, se podle něj dá obtížně spočítat. „Kdo by vyměnil ženu za jeden půlroční plat?“ ptá se.

V současnosti prý má dobrou práci a dělá téměř všechno sám. „Dlouhodobě ale není možné, abych takto pokračoval,“ ví Davidův otec. Od dobré paní na hlídání po paní na uklízení – ještě nespočítal, kolik by to všechno stálo. Pravděpodobně víc, než kolik činí odškodné.

„Ale nemám čas ani sílu na německou byrokracii nebo další boj o navýšení odškodného,“ říká. Za mnohem důležitější nyní považuje najít pro Davida dětského lékaře.

Důležité by pro Čižmára bylo také studování spisů k atentátu. Ani na to nemá čas. Rád by seděl v některém z vyšetřovacích výborů. „Ale ty jsou v Berlíně. A já třídím ponožky v Drážďanech,“ vysvětluje. Očekává však, že ve výborech bude všechno bezezbytku objasněno a že budou vyvozeny důsledky, aby se něco takového neopakovalo.

„Právě jsme ve Štrasburku viděli, že betonové zátarasy nestačí. Tak jednoduché to není,“ poznamenal Čižmár. „Nebezpečí teroristických útoků se podceňuje. Problém se neřeší,“ je přesvědčen muž, podle něhož po berlínském útoku mnohé ukazovalo na selhání státu. A ještě před rokem měl dojem, že politici oběti ignorují.

„Mezitím nás spolková kancléřka dvakrát přijala,“ říká Čižmár. „I když to bylo trošku pozdě, je to, myslím, pozitivní vývoj. Mám pocit, že jsme teď bráni vážně,“ dodává.

Jenom jedno se ani tím nemění. Pro Davida to budou třetí Vánoce bez mámy, uzavírá agentura DPA.