Elišku Balzerovou znají diváci například ze seriálu Nemocnice na kraji města nebo z filmu S tebou mě baví svět. V době invaze vojsk Varšavské smlouvy jí bylo devatenáct let. Její nejsilnější zážitek z okupace byl prý tank, jehož řidič nevěděl, kam má jet, protože obyvatelé otočili ukazatele a napsali na ně v azbuce MOSKVA. Tak se otáčel a vytrhával dláždění. Když pak mluvili s vojákem, který na tanku seděl, tak brečel, že nechtěl jet, že má v Rusku rodinu.

Dále vzpomíná i na předvečer okupace. Při cestě do Krumlova jim prý řekli, že se tam stala tragédie, že někoho zastřelili a že nesmí jet dál. „Mladá paní s dítětem v náručí se chtěla podívat, co to rachotí po silnici, pohnula záclonkou za oknem a voják vypálil dávku ze samopalu. Ona i s dítětem byla na místě mrtvá,“ vzpomíná Eliška Balcerová. O takových incidentech se prý jen šeptalo a měly být zapomenuty.

Byla tehdy přesvědčená, že se Sověti Československa již nikdy nevzdají. Bála se, že se z něj dokonce stane další ze sovětských republik a také zda se vůbec ještě otevřou vysoké školy. Dle svých slov ani nevěřila v socialismus s lidskou tváří. Bylo to pro ni jen další komunistické heslo. Vyprávěla, jak když šla s babičkou do kostela, tak na rohu stál „fízl“ a zapisoval. „Socialismus, komunismus nebo jakákoli diktatura nemá lidskou tvář,“ tvrdí herečka. Alexander Dubček na ni působil jako někdo, kdo cosi hraje. Balcerová uvádí, že nevěřila, že by byl tak naivní. „Musel přece vědět, jestliže tam studoval, s kým má tu čest,“ míní herečka.