O ukrajinské protiofenzivě se spekulovalo už od prosince minulého roku, kdy Valerij Zalužnyj, vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny, v rozhovoru pro deník The Economist začal mít na Západ požadavky, které se tehdy zdály nepřiměřené. Ovšem už v lednu začalo na Ukrajinu proudit vojenské vybavení, a to včetně tanků. Některé země své zásoby doslova vybrakovaly, například Dánsko poslalo všechny své houfnice Caesar. Velká Británie tím, že poslala 30 samohybných houfnic AS90, připravila některé své jednotky o těžké dělostřelectvo. I když požadavky Zálužného nebyly naplněny, nějaké ofenzivy zřejmě Ukrajina schopná bude.

Od ledna se také mluví o tom, že by ofenzivu Ukrajina vedla ze Záporoží na Melitopol, což by ruské síly rozdělilo ve dví a otevřelo by možnost útoku na Krym. Ovšem Rusko se na tuto možnost již půl roku připravuje a po celé frontě rozmisťuje zábrany a opevněné body.

Důvod pochází z rozdílů mezi ukrajinskými a ruskými silami. Rusko má palebnou převahu. Může tak jednak masivně bombardovat opevněné ukrajinské pozice, a také ostřelovat postupující ukrajinské obrněnce a pěchotu, jako se to dělo při chersonské ofenzivě. Na to Ukrajina na popud NATO reagovala tím, že vytvořila malé jednotky, které se osvědčily při charkovské ofenzivě. Malé mobilní formace pak přečíslily ruské jednotky a postoupily skrz území nikoho a shromáždily se až na klíčových bodech, jako stanoviště dělostřelectva nebo zásobovací uzly. I když bylo Rusko schopno způsobit citelné ztráty, jeho palebná převaha ukrajinský postup nezastavila.

Jak autor popisuje, překážky mají různé účely, nicméně konečný cíl je jeden – omezit mobilitu protivníka. Některé překážky mají protivníka zpomalit, jiné ho mají naopak donutit použít zamýšlené cesty. Proto Rusko buduje na frontě překážky a opevnění, protože ty budou bránit tomu, že by Ukrajina mohla rychle postoupit do jejich týlu. A zároveň umožňují využít palebnou převahu.

Ruská opevnění
Zdroj: Substack

Pokud tedy ukrajinské síly zaútočí ze záporožského směru, na některé překážky nepochybně narazí a budou se s nimi muset vypořádat. Překonávání překážek je přitom z hlediska vojenských operací jedna z nejsložitějších a vyžaduje specializovaný výcvik. Některé ženijní práce mohou po zacvičení provést i jednotky obyčejné pěchoty, ale odstranění překážek většinou znamená spolupráci několika složek armády najednou. Je potřeba silná logistika a také průzkum.

Dělostřelectvo musí nejdříve potlačit nepřítele na dostatečně dlouhou dobu. Tanky, pěchota a letectvo pak palbou poskytují krytí, zatímco ženisté plní svůj úkol. Na Ukrajině pravděpodobně pod dělostřeleckou palbou. U velkých překážek je zvykem překročit je najednou na několika místech současně, aby nepřítel nemohl koncentrovat palbu a své síly.

Co se týče vybavení, podle bývalého britského ženisty má Ukrajina k dispozici od USA 8 až 16 tanků M60 předělaných na pokladače mostů, dalších 9 obrněných pokladačů mostů z Německa a další pokladače může mít ještě z dob Sovětského svazu.

Ze Švédska má Ukrajina protiminové systémy M58 MICLIC, spolu s ukořistěnými ruskými UR-77 Meteority. Ty fungují tak, že silnou trhavinou „vyčistí“ rovnou cestu skrz minové pole.

Dalších 20 protiminových válců má Ukrajina opět z USA, nyní je prý přidělává na bojová vozidla Stryker. Ty jsou ovšem účinné jen pro zajištění cest, na kterých by měly být protipěchotní miny. Německo poskytlo 4 protiminové cepy a jednoho protiminového obrněnce s protiminovým pluhem. Slíbilo dodat 42 těchto vozidel. Nicméně, i tento pluh by měl vydržet pouze dva zásahy protitankových min a má být nasazen až po použití protiminových výbušnin. Není určen k tomu, aby projel celé minové pole. Finsko dle bývalého ženisty dodalo 6 Leopardů 2R, na které se dá přidělat buď pluh, nebo radlice. Ale ani tito obrněnci ve správně položeném minovém poli nemohou vytvořit bezpečný koridor, míní bývalý britský ženista.

UR-77 Meteorit
Zdroj: Youtube

Dle něho a dle dalších vojenských komentátorů nemá ani Ukrajina, ani Rusko schopnost zaútočit přes minové pole. Jako příklad uvádí Vuhledar. Armády už nemají dostatek vojáků na to, aby pod rouškou tmy a za bombardování dělostřelectva čistily minová pole „ručně“. Naopak, možnosti průzkumu (např. drony) jsou dnes mnohem rozšířenější.

Britský expert míní že Ukrajina nemá ani dostatek protiminového vybavení, ani dostatek specialistů na tento úkol vycvičených. A to, co mají, bude používáno v týlu k čištění cest pro zásobování. Odhaduje pak, že Ukrajina se všem velkým minovým polím vyhne. Pokud ne, budou se opakovat scény z Vuhledaru. Ovšem i útok přes tzv. dračí zuby a přes protitankové příkopy bude obtížný, vzhledem k tomu že položené mosty mají tendenci se po několika přejezdech pohnout. Nezkušená posádka tanku dokonce může takový most shodit nebo z něj spadnout.

Že má Ukrajina potenciál při ofenzivě způsobit Rusku ztráty, o tom ženista nepochybuje. Ale pokud ruští vojáci překážky umístili správně a mají dost sil na jejich obranu, je jen malá šance, že by je ukrajinské síly úspěšně překonaly. Už jen proto, že zkušení vojáci povětšinou padli a Ukrajina má problémy s doplňováním stavů. Trénink, který tito noví vojáci mají, není dostatečný ani na naučení základů, tím méně na operace několika složek armády zároveň, nemluvě o cvičení na konkrétní operaci. A nedostatek munice pak podrývá schopnost potlačit nepřítele na dostatečně dlouho, což je ovšem základ, bez kterého ženisté nemají šanci úkol splnit.

Bývalý ženista britské armády si tak nedovede představit, že by měla ukrajinská armáda proti takovéto obraně úspěch.