V každém historickém konfliktu, v boji, byl vždy ideologický základ, připomíná Strach. „Myslím, že lidstvo bude vždy takové. Co ale přece můžeme mít na zřeteli, je, jakou má daný ideologický konflikt hodnotu. Jaký má skutečně obsah. Umíme přece v historii číst, a nějaké věci už lidstvo překonalo, i ideologické,“ doufá, že z těchto zkušeností jsme schopni si uvědomit, jakou měl konrétní konflikt hodnotu.

Na nedávné historii ukázal, jak věci kolikrát vnímáme. „Když byl premiérem Václav Klaus, tak si pamatuji, kolik lidí říkalo, jak je Václav Klaus nejhorším premiérem této země, že to je největší zlo na světě. Ti samí nadávači dnes říkají o Andreji Babišovi, že je to ‚největší zlo‘. To považuji trošku za nemoudré, neuměli si představit, že přijde ještě větší zlo, které najednou přišlo,“ dal za příklad.

„Touto dnešní optikou se ptám, jestli skutečně veškeré debaty kolem premiérství nebo prezidentství Václava Klause, v té emotivní, vypjaté, přepjaté dikci, která tehdy probíhala, měly hodnotu, nebo jestli už je to dneska něčím, co vyvanulo, co už je přežito. A to byl ideologický konflikt,“ podotýká.

„Máme tady nějaké ideologické konflikty, lidstvo je bude mít vždycky, ale my k jejich řešení a k jejich posuzování potřebujeme nadhled,“ pokračuje režisér Strach.

Dříve takový nadhled Češi měli díky humoru, tuto schopnost postupem času prý ztrácí. „Humorem vždy všechno rozmělníme, abychom to nebrali příliš vážně, rozneseme na kopytech, i toho Heydricha jsme v podstatě zlikvidovali humorem, českým vtipem. A najednou toho nejsme schopni, najednou to neumíme. Takže jestli bych na něco apeloval, tak právě na tento rys českého národa, nadhled v souvislosti, aplikovaný a řešený formou humoru,“ dodává.