24. srpna, před jednapadesáti lety právě probíhala v Moskvě jednání mezi zadrženými československými politiky a Leonidem Iljičem Brežněvem. A na hlavu Marty Kubišová se už několik hodin snášely reakce na Modlitbu pro Martu, kterou den předtím nazpívala pro televizní pořad Píseň pro Rudolfa III. Ve stejný den o rok později 1969 rodiče senátora Jana Horníka (STAN) spolu s ním stáli na hraničním přechodu a rozhodovali se, zda se vrátit do vlasti, nebo zůstat u „odsunuté“ tety v Rakousku…

Nikdo do rána už nespal

Karlovarský senátor, krajský zastupitel a starosta Božího Daru Jan Horník tuto středu 21. srpna chyběl na velké připomínce výročí okupace 1968. „Měl jsem být v Praze před Českým rozhlasem a na dalších akcích, ale pak jsem si uvědomil, že před 51 lety v roce 1968 jsem bydlel v Karlových Varech v Horních Drahovicích,“ objasnil, proč dal přednost regionu a přijal pozvání místních aktivistů, kteří uspořádali pietní a kulturní akci na rohu Zeyerovy a – názvem příznačné – Varšavské ulice. Právě zejména tam chtěl tento týden povyprávět svůj „srpnový příběh“, který zažil jako čtrnáctiletý chlapec, narozený v Mariánských Lázních a toho času žijící s rodiči v jiné lázeňské metropoli, v Karlových Varech.

„V noci z jednoho desetipatrového paneláku přišel člověk a obíhal zbylé domy, zvonil a že prý tady jsou Rusáci. Skoro nikdo tomu nechtěl věřit, ale také nikdo do rána už nespal... Lidé čekali, až otevře ten krám v sousední ulici, kde dneska jsou Starožitnosti,“ mávne přitom rukou patřičným směrem na Masarykovu třídu, „aby mastili nakoupit. Takže ve dvanáct hodin už tam nebyla skoro žádná mouka a další zboží. Moje maminka tehdy řekla: Víš co, peníze nebudou mít už žádnou cenu, pojď, jdeme konečně koupit to kolo.“

A skutečně šli do prodejny kol a šicích strojů. Dnešní senátor se v den okupace vojsky Varšavské smlouvy radoval z favorita za 1.170 korun. „Obrovské peníze! Takže já jsem na 21. srpnu vlastně ‚vydělal“. Ale určitě bych to kolo byl býval oželel, kdyby Rusové nepřišli,“ podotkl politik.