„Mozaiky Platform Dialog v žádném případě nepodporují a nikdy nepodporovali pučisty,“ uvádí se v jejich prohlášení, vydaném v závěru července. „Dle našeho přesvědčení je nutné užívat k vyjádření nesouhlasu s existující vládou demokratické cesty. To znamená nenásilné demonstrace a hlavně parlamentní volby, jen tak je možné dosáhnout legitimní změny politické situace….“

Kdo je Fethullah Gülen?

Fethullah Gülen je turecký islámský učenec, myslitel, intelektuál, aktivista, teolog, autor, básník a především obhájce vzdělání – uvádí se na stránkách tohoto českého neziskového sdružení. Gülen podle něj podporuje spolupráci civilizací vedoucí k mírovému soužití, vyzývá k dialogu mezi intelektem a náboženskou tradicí a rozhodně se staví proti všem formám násilí a zneužíváni víry k politickým a mocenským účelům. V jedné ze svých četných prací říká: “Excesy těch, kteří neodpouštějí ostatním a netolerují je, učinily z minulého století jedno z nejhorších období historie. Pokud budou takoví lidé ovládat i naši budoucnost, bude to čas strachu. Ten největší dar, který můžeme dát současné generaci, je proto naučit ji, jak odpouštět, i tváří v tvář krutosti a zarmucujícím událostem. Věříme, že tolerance a odpouštění vyléčí většinu našich ran, pokud tyto nebeské nástroje budou v rukou těch, kteří rozumějí jejich jazyku.”

Fethullah Gülen, částečně i kvůli vzdělání v duchovní sféře, je podle internetových stránek Mozaiky - Platform dialog známý svým důrazem na islámskou spiritualitu - na Západě označovanou jako súfismus - a komplexním postojem vůči ostatním lidem. V Turecku získal dobrou pověst navozením pozitivní atmosféry ve vztazích mezi většinovou muslimskou populací a různými náboženskými menšinami, jakými jsou například příslušníci řecké ortodoxní církve, arménské ortodoxní církve, katolické a židovské komunity. Průlomové jsou i jeho názory týkající se vědy, kterou považuje za srovnatelnou s vírou a věří, že se navzájem doplňují. Jeho vliv sahá i mimo Turecko a vzrůstá každým dnem tak, jak jsou jeho díla překládána do mnoha jazyků včetně angličtiny, arabštiny, ruštiny, němčiny, španělštiny, bosenštiny, albánštiny, či indonéštiny.

Erdoganova cesta od demokracie k despotismu

Na stránkách se pak dále zájemce může seznámit přímo s Gülenovým prohlášením, publikovaným koncem července v deníku The New York Times.

„Hned jak se objevily první informace o pokusu o převrat, jsem vydal zprávu, kde jsem tento čin tvrdě odsoudil. Řekl jsem v ní, že není možné získat vládu silou, ale pouze vítězstvím v řádných a právoplatných volbách. A že prosím Boha, aby Turecku a tureckému lidu co nejrychleji seslal smírné řešení této situace,“ uvádí se v článku, který napsal sám F. Gülen. „Přesto, že jsem, stejně jako předsedové tří dalších politických stran, i já bezvýhradně a co nejtvrdším způsobem pokus o puč odsoudil, obvinil mě turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, jehož vláda se postupně stává čím dál tím víc autoritářskou, z organizování tohoto puče. Požádal USA, kde již od roku 1999 žiji v ústraní ve svém domě v Pensylvánii, o mé vydání do Turecka. Erdoganova obvinění jsou zcela v rozporu s mnou vyznávanými hodnotami, navíc jsou nezodpovědná a mylná. Mé inkluzívní a pluralitní chápání islámu, přesvědčení, že sloužit se má lidem jakéhokoli vyznání, je zcela v protikladu k ozbrojenému boji. Přes čtyřicet let jsem částečkou ve sboru dobrovolníků hnutí Hizmet. To svou legitimitu získává z vůle lidí, protože respektuje lidskou svobodu a základní lidská práva bez ohledu na etnický původ, náboženství či politické přesvědčení. Podnikatelé a dobrovolníci, kteří se inspirovali těmito principy Hizmetu, otevřeli vzdělávací instituce ve více než 150 zemích světa.“

Dále Gülen pokračuje: „Po celý svůj život jsem vždy prohlašoval, že jsem proti jakýmkoli vojenským zásahům do politického uspořádání. Po desetiletí jsem hájil demokratické hodnoty a čtyřicet let v Turecku během těchto armádou řízených nedemokratických režimů strádal. Byl jsem během nich pronásledován a nespravedlivě vězněn. Nikdy bych svým krajanům nepřál, aby museli procházet podobně těžkými zkouškami jako já. Pokud se kdokoli, kdo se vydává za sympatizanta Hizmetu, podílel na organizování vojenského puče, zradil by mé ideály. Nicméně obvinění vznesené prezidentem Erdoganem není nijak překvapivé. Ne kvůli tomu, jak se vyjadřuje o mé osobě, ale především proto, že takto odhaluje své systematické a nebezpečné směřování k vládě jednoho muže. Jako mnoho dalších občanů také účastníci hnutí Hizmet podporovali rané snahy Recepa Tayyipa Erdogana o demokratizaci Turecka a splnění požadavků pro členství v EU. Nemlčeli jsme však, když se obrátil od demokracie k despotismu. Již před současnými čistkami zavíral Erdogan svévolně noviny, odvolával tisíce soudců, prokurátorů, policejních důstojníků a státních úředníků a také přijímal zvlášť tvrdá opatření proti Kurdům. Své kritiky pak označoval za nepřátele státu. Zvláště Hizmet se stal cílem prezidentovy prchlivosti. V roce 2013 obvinil sympatizanty Hizmetu z iniciování vyšetřování korupční kauzy, která vedla až ke členům vlády a k dalším osobám blízkým prezidentovi. Výsledkem bylo, že mnozí členové justice a policejních složek byli propuštěni nebo zatčeni jen za to, že dělali svou práci," citujeme z prohlášení Gülena v The New York Times.

Puč: Dar od Boha?

Od roku 2014, kdy byl Erdogan zvolen prezidentem po téměř jedenácti letech v premiérském křesle, se snaží přeměnit Turecko z parlamentní demokracie na „exekutivní prezidentský systém“ bez mechanismů, které by jeho moc kontrolovaly. V tomto kontextu je jeho nedávný výrok, že zmařený puč byl „darem od Boha“ zlověstný. Tím, jak se snaží odstranit stále více oponentů ze státních institucí – téměř 70.000 lidí bylo dosud propuštěno – a dále zasahovat proti Hizmetu a dalším občanským organizacím, odstraňuje poslední překážky k získání absolutní moci. Amnesty International zveřejnila důvěryhodné zprávy o mučení, včetně znásilňování zadržených ve vazebních zařízeních. Není divu, že Erdoganova vláda pozastavila platnost Evropské úmluvy o lidských právech a vyhlásila vyjímečný stav.“

Turecký prezident podle Gülena vydírá Spojené státy výhružkou, že omezí podporu své země mezinárodní koalici bojující proti  tzv. Islámskému státu. „Jeho cílem je zajistit mé vydání i přes nedostatek důkazů a prakticky žádnou naději na spravedlivý soudní proces. Pokušení dát prezidentu Erdoganovi vše, oč žádá,l. je zcela pochopitelné. Přesto by mu měly USA dokázat odolat….Proměna Erdoganovy politiky směrem k diktatuře polarizuje tureckou společnost, využívá politických, náboženských, etnických rozdílů, aby přilívala oleje do ohně fanatismu. V zájmu světových snah o obnovení míru v neklidných časech i kvůli zabezpečení budoucnosti demokracie na Blízkém východě by se Spojené státy neměly přizpůsobovat autokratovi, který využívá zmařený pokus o puč k tomu, aby udělal svůj vlastní pomalý převrat proti ústavní vládě,“ uzavírá Glen ve svém článku.

Čísla hovořící za vše….

V dalším materiálu, který zveřejnilo sdružení Mozaiky-Platform dialog, je „součet“ kroků současné turecké vlády po puči, k závěru července. Bylo odvoláno přes 47.000 státních úředníků, více než 1500 děkanům bylo nařízeno odstoupit z funkce. Přes 22,5 tisíc učitelům v soukromých školách byla odebrána licence k učení a byla uzavřena přes tisícovka soukromých škol, 15 soukromých univerzit a 35 zdravotnických zařízení. Zavřeno bylo 1125 neziskovek. Režim zadržuje přes 8,5 tisíce vojáků, a tisícovka civilistů a téměř 3000 soudců a právníků bylo odvoláno.

V materiálu se dále dočteme, že popularita Erdogana byla před pučem mezi 40 až 50 procenty, což je značně vysoké číslo. V závěru obsáhlé zprávy se uvádí: „Erdogan zvítězil. Po jeho honu na čarodějnice proti opozičním skupinám nebude mít již žádnou významnou opozici….Poté, co dosáhl kompletní loajality od struktur tureckého státu a občanské společnosti, je pravděpodobné, že se dále zaměří na tureckou diasporu v zahraničí…Za posledních 6 let Erdogan vytvářel formální i neformální struktury, přes které dokáže mobilizovat turecky mluvící a stále širší muslimské komunity.“

• Kompletní znění zprávy najdete ZDE