Zatímco v noci na 21. 8. 1968 obsazovala Československo vojska Varšavské smlouvy, probíhalo v sídle ÚV KSČ jednání stranického předsednictva. To bylo početnější, než je obvyklé v dnešních stranách, kolem stolu v zasedačce prvního tajemníka strany Alexandra Dubčeka sedělo asi dvacet lidí. Nejen členové předsednictva (těch bylo jedenáct), ale také jeho kandidáti, kteří se jednání účastnili bez hlasovacího práva, a několik členů stranického sekretariátu.

Ten, který by toho k dramatickým mezinárodním událostem měl říci nejvíce, ale chybí. Tajemník pro mezinárodní vztahy Jozef Lenárt leží v prominentní nemocnici SANOPZ, kde skončil pouhých 24 hodin předtím, když si stěžoval na srdeční slabost.

Těžko říci, zda o důvodech absence věděli ostatní účastníci jednání. Zdeněk Mlynář, další z tajemníků ÚV KSČ, ve své slavné knize Mráz přichází z Kremlu (která je patrně nejkomplexnější osobní vzpomínkou na dramatickou noc na ÚV) dokonce vůbec neregistruje jeho absenci, jen poznamenává, že nepostřehl žádné Lenártovo vyjádření.

Pozdější vzpomínky a dokumenty odhalily dost vysokou pravděpodobnost, že se Lenárt jednání vyhnul zcela záměrně. Otevírá se tak jeden z nejbláznivějších politických příběhů srpna 1968.

Jozef Lenárt byl v rámci ÚV KSČ ve zvláštní pozici. Ještě pět měsíců předtím byl předsedou československé vlády a po abdikaci prezidenta Antonína Novotného vykonával funkce hlavy státu. Jako premiér byl celkem populární, ale na začátku dubna musel z politických důvodů odstoupit.

Oficiálně proto, že po nástupu Alexandra Dubčeka byli v čele strany i vlády dva Slováci, což bylo neudržitelné národnostně.

Hlavním důvodem ale byla nedůvěra Dubčekova vedení, vycházející z toho, že Lenárt byl až do poslední chvíle loajální vůči Antonínu Novotnému, jehož hvězdy pražského jara sesadily nejprve z postu generálního tajemníka, a po březnové kampani ve sdělovacích prostředcích musel skončit i jako prezident.

Lenárt byl ale uznávaný profesionál (absolvoval Baťovu školu práce a před premiérstvím kromě stranických funkcí celkem úspěšně řídil i několik továren) a mimoto naznačoval, že nemá problém s přeorientováním své loajality na nově vládnoucí skupinu, takže ve vysoké politice zcela neskončil. Přesunul se z vlády do stranické centrály, kde pracoval jako tajemník mající pod sebou agendu mezinárodních vztahů.

Postupem času ale začínal Dubčekovo vedení spíše kritizovat. Jako tajemník pro zahraniční styky obvykle koncipoval odpovědi na kritiku z Moskvy a ostatních zemí sovětského bloku, a jakkoliv řadu argumentů reformátorů uznával, provedení dubčekovské politiky jej naplňovalo obavami, že takové chování nebude už dlouho tolerováno.

Nikdy ale nezašel tak daleko jako skupina kolem Vasila Biľaka, která na potlačení Dubčekovy vládnoucí skupiny plánovala pozvat armádu SSSR a skutečně nakonec sepsala „zvací dopis“. Navíc Lenárt své postoje příliš neventiloval veřejně, spíše na uzavřených jednáních, a i zde se projevovala jeho opatrnost. Nikdo tak úplně přesně nevěděl, co od něj čekat.

Devatenáctého srpna večer se na velvyslanectví Rumunska konala recepce, které se tajemník Lenárt zúčastnil. Podle vzpomínek účastníků během hovorů nad sklenkami od rumunských hostitelů zazněla informace, že pětice států Varšavské smlouvy se chystá poslat své armády do Československa a že k invazi má dojít v noci z 20. na 21. srpna. Informace se nejspíš během večera dostala i k Lenártovi.

Rumunsko se invaze neúčastnilo (jeho prezident Ceauşescu dokonce několik dní předtím přijel do Prahy Dubčeka podpořit), ale bylo členským státem Varšavské smlouvy, takže jeho generalita měla přístup k informacím z ústředí vojenského paktu.

V disertační práci historika Lukáše Cvrčka Jozef Lenárt a jeho doba je shrnuto, co se odehrálo po skončení recepce. Tajemník ÚV se měl nechat hned z velvyslanectví odvézt svým řidičem do zdravotnického zařízení SANOPZ, určeného prominentům.

CELÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH JOZEFA LENÁRTA ZDE

Jako důvod hospitalizace v nemocnici uvedl srdeční slabost a s touto diagnózou byl skutečně přijat. Na první pohled to působilo věrohodně, Lenárt se podle historika Cvrčka už v té době léčil se srdeční arytmií, později podstoupil několik operací a nakonec v roce 2004 na potíže se srdcem i zemřel.