„Je pokles odvahy prvním příznakem konce? Triumfuje pod pláštíkem demokratických omezení průměrnost? Novinář na komunistickém Východě je jmenován jako státní úředník, ale kdo volil západní novináře do jejich mocenských pozic? Ohrožuje nás úpadek umění nebo nepřítomnost velikých státníků? To nejsou otázky, které si kladou dnešní kritici Západu. To jsou problémy, o kterých téměř před půl stoletím otevřeně hovořil… ukážeme vám, kdo,“ začala Bobošíková ve svém internetovém pořadu Aby bylo jasno. A vrátila se k projevu Alexandra Solženicyna, který v projevu ke studentům Harvardovy univerzity promluvil velmi ostře. Zdůraznil prý přitom, že Spojené státy miluje a obecně má Západ rád, ale proto ho také kritizuje. Snad doufal, že tím vyvolá nějaký společenský posun.

Vyčinil mimo jiné novinářům. „Nejrozsáhlejší svobody přirozeně požívá tisk (používám toho slova dále i pro ostatní sdělovací prostředky). Jenže – jak? Opět: Jen tak, aby nepřekročil právní meze, ale bez jakékoli skutečné mravní odpovědnosti za překrucování a nadsázku. Jakou odpovědnost mají novinář a noviny vůči čtenářům nebo dějinám? Jsou snad známé případy, že by se novinář nebo list veřejně odpovídali, jestliže nepravdivými informacemi nebo nesprávnými závěry svedli veřejnost na scestí a dokonce spoluzavinili chyby státního vedení? Nikoli, protože to by poškodilo odbyt listu. Takový případ může poškodit jenom stát, kdežto novinář vyvázne vždycky se zdravou kůží. Daleko spíš bude napříště s novým zápalem psát opak toho, co předtím,“ konstatoval ve svém projevu tehdy sovětský disident.

• Celý Solženicynův projev naleznete zde

„Kolik chvatných, neuvážených, nezralých a klamných soudů denně vyslovují, kolik novinářů denně věší čtenářům bulíky na nos – a tím věc končí! Tisk má možnost veřejné mínění zkreslovat i je falešně utvářet. Jednou dodává teroristům hérostratovskou slávu, jindy dokonce vyzrazuje tajemství obrany vlastní země, nebo se bez ostyšně vměšuje do soukromého života známých osob pod heslem: ‚Všichni mají právo všechno vědět.‘ (Lživé heslo prolhané doby: Oč výše stálo ztracené právo lidí nevědět, nerdousit svou božskou duši drby, tlachy a jalovými hloupostmi. Lidé poctivé práce a činorodého života naprosto nepotřebují takový nadbytečný a přetěžující proud informací.),“ pokračoval Solženicyn.

Bobošíková ve svém pořadu poznamenala, že se Solženicyn věnoval i tehdy rostoucí inflaci, která může v konečném důsledku vést až k nastolení socialismu. Před tím by se prý měl mít Západ na pozoru.

Solženicyn byl přesvědčen, že se Západ má opřít o své morální hodnoty a o ochotu za tyto hodnoty bojovat a nebude-li zbytí, je třeba za tyto hodnoty položit i život. Jenže to se mnoha lidem žijícím v západní společnosti nechce, neboť se nechce vzdát svého blahobytu.

Bobošíková nakonec přidala ještě dva Solženicynovy citáty. „Neomezená moc v rukou omezených lidí má vždy za následek krutost. A vzdělávání vás neučiní chytřejšími.“ Než se rozloučila s diváky, zeptala se jich, zda tyto dva citáty mohou platit i v EU, kterou vede gynekoložka, a v České republice, kde je teď premiérem profesor.