Korecký se následně vyjádřil k lidovcům, kteří senátní volby vyhráli. Podle něj strana nikdy nebude tím, kdo vyhrává volby stylem „první na pásce“. „Nestrhává davy svou ideovou nevyhraněností, křesťanským zakořeněním i tím, že negeneruje ten typ politiků, jimž voliči rádi svěřují otěže řízení země. Není stranou střetu, ale konsenzu, nechodí do velkých bitev, zato šikovně manévruje, umí uzavírat výhodná spojenectví. A má ukázněné voliče, kteří přijdou v sobotu do volební místnosti stejně spolehlivě jako v neděli do kostela,“ podotkl Korecký s tím, že to je záruka úspěchu ve volbách, na něž zbytek národa kašle. Podle jeho názoru rozhodně sobotní vítězství lidovců nesignalizuje, že by se tu zrodil třetí politický hráč v bitvě o vrcholnou moc v zemi. „Úspěch lidovců znamená jen to, že jsou definitivně zpět z politického hrobu,“ podotkl.

Dodává však, že o budoucí vládnutí v zemi si to příští rok rozdají, nestane-li se něco nepředvídatelného, ČSSD a ANO. Pro ně však generálka nedopadla příliš slavně, Andrej Babiš utrpěl první porážku. „Ostatně velkým poučením pro budoucí skládání vlády je i povolební vývoj v krajích, tedy že být první na pásce ještě vůbec nemusí být zárukou vládnutí, když máte malý koaliční potenciál,“ dodává Korecký. U sněmovních voleb však očekává i jinou účast, jiná témata, jinou reklamní masáž. „Ale vyhraje ten, kdo si lépe přečte zašifrovaný vzkaz z předchozích dvou víkendů. Má na to přesně rok,“ uzavřel.

„Varování Andrejovi“ poté prostřednictvím Lidových novin zaslal Petr Kamberský. „Krajské a senátní volby by měly být pro Andreje Babiše velikým varováním: za rok může opět zvítězit, a přesto zůstat na ocet. Premiérské křeslo může vítězi proklouznout mezi prsty, ani nebude vědět jak. Vůbec to nemusí být ‚spolčení starých struktur‘. V druhém kole se proti kandidátům ANO nespikl Bohuslav Sobotka s Miroslavem Kalouskem, ale někdo mocnější – volič,“ zkonstatoval Kamberský. Podle jeho slov hrozí Babišovi to samé, co se přihodilo Vladimíru Mečiarovi v roce 1998, Robertu Ficovi o dvanáct let později nebo Jiřímu Paroubkovi v roce 2010. I když vyhraje volby, nebude schopen sestavit většinovou vládu.  

„Ne, v žádném případě nechceme výsledek víkendového hlasování při mizivé účasti přeceňovat. Lidovci vždycky senátní volby ‚uměli‘,“ dodává Kamberský. Jak však podotýká, Babiš se vítězství lidovců bát nemusí. Může se ale bát toho, že svou rozpínavostí přiměje politickou konkurenci k tomu, že nakonec utvoří vládu bez něj. „A zejména pak toho, že lidovci spolu se Starosty vyluxují stejný ideově nevyhraněný elektorát, o nějž se opírá ANO. Ostatně sám fakt, že Starostové Petra Gazdíka, o jejichž případnou podporu Andrej Babiš velmi dlouho a velmi důsledně usiloval, dali přednost lidovcům, je miliardářovu hnutí ostrým varováním,“ uzavřel.

Nad volební účastí se pak zamyslel Martin Zvěřina. Podle něj rekordní neúčast jednoznačně signalizuje problém. „V obvodu Ostrava město stačilo Zdeňkovi Nytrovi k tomu, aby se stal senátorem, 6058 hlasů. Není to však vůbec výjimka, pod sedm tisíc hlasů stačilo k získání mandátu i v obvodech Most, Ústí nad Labem, Bruntál a Brno-město. Přičemž v druhém obvodu Brno-město, kde se též letos do Senátu volilo, překročil sedmitisícovou hranici profesor Žaloudík jako vítěz o pouhých 34 hlasů,“ vypočítává Zvěřina. S voličskou únavou se kvůli četnosti voleb musí dle jeho slov počítat jako s konstantou. 

„Postačí-li někdy k zisku mandátu v horní komoře něco kolem 5000 hlasů, nabízí se bohužel prostor pro nejrůznější agentury či podnikatelské subjekty k získávání hlasů za peníze či za jiné bonusy. Při tak malém počtu aktivních voličů je manipulace vlastně levná a její úspěch se jeví jako velmi pravděpodobný. Ovlivnění legislativy by tak bylo ještě snadnější, nehledě k reprezentativnosti výběru senátorů,“ zmínil se slovy, že se nabízí i přímočaré řešení – zrušení horní komory či povinná volební účast. 

„Druhá možnost je samozřejmě snazší a legislativně jednodušší, avšak politické subjekty, které by na občany nahrnuly další povinnost, by nutně nebyly populární, proto se do téhle změny zrovna nikdo nepohrne,“ uzavřel s tím, že dílčími možnostmi jsou i změna spodní hranice věku voličů či možnost elektronické volby, obojí ale trend nezvrátí.