Na vině rozpadajících se snů o životě v Německu je například letošní zima či dlouhé čekání při azylovém řízení u přetížených úřadů. Jak uvedl pro MF Dnes Ali z Bagdádu, jel do Německa za lepším životem, místo toho ale vše ztratil. „Byl to totální chaos, pokoje strašně smrděly,“ vzpomíná Ali na své začátky v Mnichově, kde se nechal zaregistrovat jako žadatel o azyl. „Byli jsme v hlídaném táboře jako nějací vězni, ani šíšu jsme si nemohli dát, jak byla drahá. K jídlu toho bylo málo a kapesné mi nestačilo. Dostal jsem 180 eur, jen krabička cigaret stála šest,“ popsal.

Nyní už je Ali zpátky v Bagdádu, peníze na cestu zpět mu poslala babička. Nic z toho, za čím se do Německa vydal, nedostal. Čekal práci, dobrý plat a byt. 

„Proč nás sem ti Němci zvali, když se o nás neumějí postarat?“ ptá se další z uprchlíků, 21letý Mohamed ze Sýrie. Do Německa chtěl za lepším. 

Podle Johanna Ehrnspergera ze Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky v Norimberku nejsou dobrovolné návraty do země původu ničím ojedinělé. Zároveň však nejsou tak velké, aby se situace v Německu uklidnila. Určitě zůstat chce totiž v zemi 85 procent migrantů. Obdobná situace je také ve Finsku, odkud uprchlíci odcházejí kvůli mrazivému počasí.