Někdejší předák Socialistického svazu mládeže a člen předsednictva Federálního shromáždění Jaroslav Jenerál před pětadvaceti lety zvedl při hlasování ruku pro Václava Havla. Proč? „Já jsem Havla neznal, ale z jeho tehdejších polistopadových vystoupení jsem měl pocit, že je to člověk spíše levicový. Třeba v televizním projevu říkal, že nechce zavádět kapitalismus. Někteří členové se ho tehdy tolik nebáli, daleko větší obava ve straně byla z nástupu osmašedesátníků k moci a z následných pomst. Lidé jako Dubček, Mlynář nebo Císař měli u části komunistů paradoxně méně šancí. Klíčové bylo, že Čalfa změnil volbu na veřejnou, při tajné by Havel podle mě neprošel,“ popisoval v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Dnes ale Jenerál patří mezi velkou část komunistických poslanců, kteří zpětně svého hlasování litují. „Rychle se ukázalo, že to byla chyba. Havel se okamžitě přimkl k Americe. A na Hrad si přivedl tým kamarádů, kteří se chovali jako politbyro s veškerou mocí. Někteří poslanci mají celoživotní trauma z toho, že selhali a Havla volili. Já si například myslím, že kdyby byl prezidentem Dubček, Československo by se nerozpadlo,“ má jasno.

Vyletěl jako špunt šampaňského

Hudební skladatel Michael Kocáb vzpomínal, jak se Václav Havel stal z neznámého disidenta mezi desítkami řečníků na tribuně nezpochybnitelným lídrem. „Někdo občas papouškuje, že byl Havel sice charizmatický, ale naivní politik. To je velký omyl. On byl dobrý stratég. Disponoval perfektní kombinační schopností. Zároveň tím, jak si uchovával čistotu a takovým svým medvídkovským způsobem tu a tam přitakal, vytvářel mylný obraz, že byl objektem dějinného pohybu. Ne! On byl tím, kdo ho v té době určoval doma a do jisté míry i v zahraničí,“ uvádí v rozhovoru pro MF Dnes.

Havel se prý navíc umně zapojil i do své vlastní kampaně. „S nadhledem tlumil entuziastické prvky kampaně, které často vedou k protireakci. Přílišná verva vyvolává averzi a on to uměl sympatickým způsobem tlumit. Motorem kampaně se opět stali studenti a aktivisté všech generací. Šířily se plakáty. Havel se na první lusknutí stal všeobecně uznávaným kandidátem a na druhé byl už nezpochybnitelným lídrem. Neuvěřitelné. Ten vyletěl jako špunt šampaňského,“ je Kocáb i po pětadvaceti letech ohromen.