Hned v úvodu Vladimír Plášil, který má úřad na Praze 7 a je exekutorem od roku 2001, upřesnil, že v současné době jim příliš mnoho exekucí nepřibývá. „Když jsme začínali v roce 2001, překlopilo se na nás velké množství případů, které stát nebyl schopen vymoci. Exekucí pribývá z pohledu číselného, je to o mnohočetnosti exekucí,“ uvedl s tím, že číselný přehled není až tak relevantní, jelikož zde nejsou informace o počtu exekucí, které provádějí celní úřady, správce daní, obecní úřady, magistráty a tak dále.

Podle Plášila jsou odměny – ať už pro advokáty nebo exekutory, které jsou spojeny s bagatelními dluhy, jež často dorostou do řádu tisíců až desetitísíců korun a zavedou dlužníky do dluhové spirály – nastaveny přiměřeně. „Víme, že jak advokátům, tak soudním exekutorům byly tarify sníženy zejména v pásmu bagatelních pohledávek. Je otázka, co to přinese, řada advokátů podle mě se té právní pomoci ve vztahu k bagatelním pohledávkám vyhýbá, nebo se snaží klienta přesvědčit, aby sloučil do celkově většího součtu množství těch pohledávek,“ řekl.

Poznamenal také, že původní výše odměny je podle něj i doposud adektávní, pokud to srovná s novelizací exekučního řádu, kde došlo ke snížení o jednu třetinu. „To se pak promítne ve výsledku hospodaření každého exekutorského úřadu,“ dodal.

Nový prezident Exekutorské komory nesouhlasí s tím, že dochází ke snižování odměny pro exekutory. Naposledy razantní snížení provedl ministr spravedlnosti Robert Pelikán. „Od samého začátku jsme s tím nesouhlasili. Za sedmnáct roků Exekutorské komory ty vstupy v činnosti soudních exekutorů zdražují, zvyšují se také různé náklady. Snížení přišlo nevhod a v nepravý čas,“ zdůraznil s tím, že jejich odměny nejsou nemorální a příliš vysoké, vždy byly menší než odměny advokátů a vyjadřovaly náročnost tohoto povolání.

Podle Plášila by v současném problému v rámci exekucí velmi pomohlo, kdyby byla větší regulace půjček, regulace reklamy na tyto půjčky, postihování lichvy a větší finanční gramotnost obyvatel. Exekutoři a pro ně nastavená pravidla na současném stavu prý žádnou vinu nenesou. „Exekutoři kvůli řešení problému s vysokými počty dluhů a vysokými počty exekucí se douhá léta podílejí na výuce k finančí gramotnosti. Máme i bezplatné právní porady, snažíme se informovat. Dlužnící si ale sami musí také uvědomit proporci možného a chtěného,“ uvedl Plášil s tím, že by lidé měli dobře zvážit, jaká je jejich situace a zda si skutečně chtějí půjčit na dovolenou či na dárky.

Exekutorská komora dlouhodobě podporuje to, aby dlužnící měli jednoho svého exekutora bez ohledu na to, kolik exekucí je proti nim vedeno, ale exekutorské úřady však v tomto názoru zajedno nejsou. Dlužníkům by ve vypořádávání dluhů a exekucí, podle odborníků, mohla situaci usnadnit „místní příslušnost“, ale ani v tomto však prý nejsou exektuři schopni se sjednotit v názoru, jak by toto řešení mělo přesně vypadat. „Pochybují, že by místní příslušnost pomohla snížít počet exekucí, komunikaci s exekutorem by asi usnadnila, náklady jsou už ale v exekučním tarifu celkem malá částka,“ míní Plášil.

Za jak dlouho je reálné, že by exekutoři na tomto kroku ohledně místní příslušnosti našli shodu, to je podle Plášila otázka spíše politická a zákonodárná. „V žádné komoře nikdy nedosáhnete stoprocentní shody. Pokud dojde ke změně, tedy bude v nějaké formě přijata místní příslušnost, tak velké úřady budou propuštět a malé úřady budou zase muset přijímat další zaměstnance a zvažovat, kde na to vezmou zdroje,“ vysvětlil a dodal, že to bude otázka určitého přechodného období.

Ministerstvo spravedlnosti navrhuje jedno z řešení – takzvaný institut oddlužení. „Pan ministr Pelikán řekl, že institut oddlužení není dluhovou amnestií všeobecnou, jak si laická veřejnost představuje,“ upřesnil Plášil, podle něhož je to myšlenka dobrá, ale bude se v rámci projednávání v Parlamentu muset zvážit, jaké omezující nebo doporučující podmínky v tomto případě přijmout. „Nebude to totiž nároková věc, případ každého dlužníka bude muset být soudem velice přísně a nezávisle posouzen,“ uzavřel.