„Jako ve středověké Veroně mezi sebou soupeřily rodiny Monteků a Kapuletů, byla veřejná moc v Olomouci dlouhá léta v režii rodin Tesaříků a Kyselých – Langerů. Bratři Tesaříkové a jejich synové měli dominantní vliv na radnici, hejtmanství a státní správu. Dvojice Ivanů, Kyselý a Langer zase na bezpečnostní složky. Tesaříkové dlouhá léta ovládali ČSSD (jeden z bratrů, Martin Tesařík, je dlouholetým primátorem, hejtmanem a dnes senátorem). Druzí zase ODS, odkud je v roce 2010 vytlačilo nové vedení. Pak podnikatel Ivan Kyselý začal více kooperovat s křídlem v olomoucké ČSSD kolem hejtmana Jiřího Rozbořila. Exministr vnitra Ivan Langer dlouhá léta pořádal sjednocující „summity“ obou rodin v hotelu ve Vésce a na nedalekém golfovém hřišti,“ píše o dění v Olomouci Pečinka.

Hraje se prý i o GIBS, protože někteří lidé věří, že moc nad generální inspekcí se rovná moci nad celou policií. To prý sice není pravda, ale někteří lidé tomu i tak věří. Nesmíme zapomínat ani na střet různých skupin v policii, nebo dokonce mezi policisty a některými státními zástupci. Podle Pečinky lze říci, že se část státních zástupců staví do role šlechty.

Babiš útočí stejně jako kdysi komunisté

Poslední rovinu olomoucké kauzy představuje spor šéfa státní kasy Andreje Babiše (ANO) a ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD). Nesmíme zapomínat na to, že Babiš vlastní vlivná média, která v poslední době útočila právě na Chovance.

„Způsob, jakým byl dvakrát v krátké době atakován ze strany babišovských médií ministr vnitra Chovanec, lze srovnat jen s provokacemi komunistické strany v létě 1947 proti demokratickým stranám,“ vyjádřil svůj názor Pečinka. Prvním útokem na ministra Chovance byla kauza Čadek, kde se dlužník a trestně stíhaný člověk stavěl takřka do role oběti. Chovancovi ovšem pomohlo, že vše s předstihem ohlásil policii. Druhý útok pak představovalo uveřejnění fotografie Milana Chovance s nahou mladou ženou.