"Betonový sarkofág připomínající obří krabičku od cigaret. Položenou." V Jaslovských Bohunicích ji viděl tehdy ještě mladý novinář Zdeněk Čech, když se tam počátkem osmdesátých let vydal jako doprovod sovětských novinářů z časopisu Ogoňok. Ředitel Bohunic mu vyprávěl, že šlo o experimentální, nicméně funkční jadernou elektrárnu na neobohacený uran, o československou konstrukci, jejíž chod později začaly provázet nebezpečné poruchy, a proto musel být projekt zastaven. Ovšem neměl na těch poruchách někdo zájem? To už se nikdy nezjistí, bylo to dávno...

Utajená prvenství?

V prosinci 1978 byl ve zkušebním provozu s velkým humbukem spuštěn energetický blok druhé jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích, tentokrát už sovětské, a nikoli naší konstrukce. S dodávkou vlastní technologie získali Rusové přehled o jaderné energetice v tehdejším Československu a desítky jejich expertů se v Bohunicích staraly o to, aby se odpadové plutonium, sloužící k výrobě atomových pum, vozilo do Sovětského svazu a nezůstalo u nás.  

Informací o předchozím experimentu s elektrárnou na neobohacený uran bylo v naší veřejnosti pomálu. O téhle jaderné "protoelektrárně" se Čech dozvěděl vlastně spíš náhodou. Bylo to v neformálním rozhovoru s tehdejším ředitelem Jaslovských Bohunic. A náhle jako by se v energetické historii země objevil úplně nový pohled... "Takové elektrárně se neoficiálně říkalo jaderná elektrárna chudých,“ vyprávěl Zdeňku Čechovi bohunický ředitel. „Podobné se tehdy budovaly na jedenácti místech světa, ale jenom ta naše fungovala...“

„Specifikum tohoto typu elektrárny bylo v tom, že její uživatel nebyl závislý na dodávkách obohaceného uranu,“ říká dneska Čech, „a že jsme se mohli dostat k odpadu z výroby jaderné energie dřív, než Rusové začali všechno přísně kontrolovat. A kdysi existovaly podivné zvěsti, že v tehdejším Československu mohla být vyrobena atomová bomba," překvapuje Čech. „Jsou fantaskní, nevěřím jim, ale slyšel jsem je.“

Dál potom rozvíjí hypotézy, které je však, jak sám říká, nutné brát s rezervou: "Mluví se o dvou jaderných explozích ve světě, ke kterým se žádná země nepřihlásila. Jedna byla v Indickém oceánu na nějaké vyřazené lodi. Ohledně tohohle výbuchu se tvrdilo, že mohl být výsledkem spolupráce Izraele s Jihoafrickou republikou. JAR měla nakonec pět funkčních pum a jednu zkušební, ale po pádu apartheidu se jich vzdala. Druhá zkušební exploze proběhla v jižním Alžírsku na bývalé francouzské střelnici. Fantastové tvrdí, že to mohla být bomba vyrobená tady."

Otevřené informace

Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice jsou v podstatě tři elektrárny s celkem pěti reaktory a nachází se u stejnojmenné obce v okrese Trnava na Slovensku. Jednotlivé části jsou označovány zkratkami A-1, V1 a V2. První reaktor A-1, onen už zmíněný, československé konstrukce, byl budován od roku 1958. Provoz ale poznamenaly dvě havárie, a tak byla elektrárna odstavena a od roku 1979 probíhala její postupná likvidace. První elektrárna V1 - jde o dva reaktory - začala se zkušebním provozem, jak už je výše zmíněno, před čtyřiceti lety, ale do komerčního provozu byla uvedena až o dva roky později. Poslední dva reaktory V2 začaly vyrábět elektřinu v roce 1985 a díky průběžné modernizaci se u nich počítá se čtyřicetiletou životností. Dnes už ovšem jde o slovenskou energetiku, nikoli o naši.

Ohledně budoucnosti jaderné energie v Česku se nicméně stále hovoří o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín. "Výstavba třetího a čtvrtého bloku v Temelíně by měla být naplánována s opravdu velkým rozmyslem. Obával bych se svěřit ji nějaké dceřiné společnosti Rosatomu, aby zde Rusko nezačalo mít strategický vliv. Nejde o to, že dodají technologii, ale na další desítky let se pak stanou hlavními partnery v servisu a dalších dodávkách," soudí Zdeněk Čech, ale nakonec uznává, že jde spíš o geopolitické hledisko než o posouzení kvality technologie.