„Považuji za nutné vás informovat a podělit se o otřesnou situaci, která se odehrává vůči občanům této země a v naší linii, tedy policistům, sloužícím nyní na ostraze objektu – zařízení pro uprchlíky Drahonice u Loun,“ píše jeden z policistů, jehož totožnost sice Vítek z Unie neprozrazuje, zná ji však. Policista popisuje, že v neprovozované věznici mají být ti uprchlíci, kteří jsou v ostatních zařízeních buď kázeňsky problémoví, nebo ti uprchlíci, kteří nelegálně vstoupili na území našeho státu a ani při kontrole orgány našeho státu nepožádali o azyl.

„Tábor byl vybaven novým zařízením. Na zařízení se opravdu nešetřilo a uprchlíci přijíždí a přijedou do opravdu velmi slušně vybavených prostor, kde nechybí jen tak namátkou – nové postele, stoly, skříně, lůžkoviny a ani cca 6 sušiček na prádlo. Vše nové. Kolem těchto lidí pobíhá ustaraný personál Správy uprchlických zařízení, který se všemožně snaží vyhovět i nejmenším potřebám těchto migrantů a pečlivě se starají, jak o vytápění budovy, tak jídlo a dobré zázemí,“ popisuje policista s tím, že muži zákona kontrolují prostor mezi dvěma ploty, jež areál obepínají.

Původní text ZDE.

„Každý policista odslouží mezi ploty za 24 hodin 14 hodin při ostraze. Polovinu volných odpočinkových hodin má úkoly eskorty. Mezi ploty a na ostraze se podílí vždy aktivně 11 policistů, což mi připadá hrubě předimenzováno,“ konstatuje policista s tím, že jim, jako mužům zákona, bylo nachystáno na dvacet osob šest postelí. Polovina střídajících tak musela využít židle.

„Jídlo nebylo zajištěno. V obci není obchod ani jiná možnost stravování. Ve tři hodiny ráno mě ze spánku na židlích, přestože jsem byl oblečen, vzbudil chlad. Stejně tak mé kolegy. Takto unavení a vyčerpaní jsme šli do chladného počasí, kdy k ránu již začínalo mrznout. Při pohledu z prostoru mezi ploty do oken místností budovy jsme se dívali, jak si uprchlíci užívají nových lůžek v kvalitním vytopeném zázemí tříhvězdičkového hotelu a baví se tím, jak jsme zahalení až po uši, aby jsme zvládli chlad nebo mráz,“ popisuje policista.

„U policie pracuji již dvacet let. Nikdy jsem si nemyslel, že spolu s kolegy někdy budu prožívat takové ponížení nás všech, kdy my, jakožto občané této země, zmrzlí, vyčerpaní a polohladoví se špatným zázemím se díváme okny na lidi, kteří porušili zákony této země, na lidi, kteří si užívají až nadstandardní péče a pohostinnosti. Je mi jasné, že jsme vázáni smlouvami a závazky v rámci nadnárodních právních vztahů, a kriteria, jak se o tyto lidi postarat, jsou nalinkována, ale není mi jasné, proč s takovým úsilím pečujeme o protiprávně konající lidi z třetích zemí, a o naše policisty se nikdo nepostará ani z poloviny s takovou péči jako o ně,“ konstatuje.