Tedy tisíc krát dvacet šest, krát padesát jedna, dává neuvěřitelné číslo: 1 326 000 kilometrů, a to je třiatřicetkrát kolem rovníku.

 

Výpočet by se dal ještě zpřesnit, kdybychom měli startovní listiny, protože v některých letech počet „chodců“ dosahoval či přesahoval dva tisíce. 

 

Ale vraťme se k sobotě 3. června. 

 

Nádherný den a od půl páté ráno přicházejí k Sokolovně Tělocvičné jednoty Sokol Líšný ti, kteří se vydají na trasu 50 kilometrů. Jak se přibližují hodinové ručičky k sedmé hodině proud „chodců“ houstne a několik chvil připomíná lidskou řeku, která je přerušována hlasem startéra.

 

 

Paní starostka Líšného, Renáta Klápšťová, v království kuchyně. Autor: František Mareš

 

Velcí, malí, kočárky s těmi nejmenšími se vydávají do nádherného dne projít si a vstřebat neuvěřitelný kraj Českého ráje.

 

Pozorného diváka napadne otázka, kam zmizely mobily z rukou dětí a kam se ztratila letargie, o které se tak často mluví, že děti nemají rády pohyb, že se neodtrhnou od svých počítačů, že a že a že… Zde, v začínajícím horkém ránu, jdou změřit svoje síly, kam až se dá dojít. No samozřejmě až zpátky do cíle. A tenhle kousek zkušenosti, když bolí nohy a někdy se lepí jazyk na patro, se mění v poznání. To poznání je cenné v jednom: Došel jsem a vím, jaká cesta ve své podstatě je. Není to zprostředkovaný virtuální svět, do kterého vstoupím stisknutím knoflíku a když mě přestane bavit, ukončím stejným knoflíkem jeho existenci.

 

 

Na startu. Dlouhodobý startér pochodů Ladislav Zeman. Autor: František Mareš

 

Myslím si, že ten fakt společné cesty rodičů a dětí, jsme jim my, dospělí, moc a moc dlužní. Ten dluh je podobný básni o maceše, která …„o škopíček bije místo laskavého mytí“. Je dokladem absence vztahu a předávání zkušeností o světě kolem nás a v nás. Protože základem života a existence v něm je poznání.

 

 

Po desítkách kilometrů bude chutnat... Autor: František Mareš

 

Padesát jedna ročníků Líšenských pochodů je akce, která si zaslouží mimořádnou pozornost. Není to jarmareční taškařice opepřená cetkami zbytečností a fanfarónstvím účasti VIP osob, je obyčejná, ale s tím výjimečným právem, které dělá z obyčejného neobyčejné. Připravují ji místní pro víc než tisíc těch, kteří chtějí poznat a projít si kraj, kterému se právem říká Český ráj.

A je to kraj, kde se lidé ještě zdraví: „Dobrý den!“  A tam, kde se zdraví, tam se i děkuje.

 

Tedy je třeba všem Líšeňákům poděkovat za krásnou sobotu. A Dobrý den popřát tomu dni, který přijde příští rok a s ním zase víc než tisíc lidí projít si krásný kousek naší země. A věřte mi, stojí to za to.

 

Autorem textu je František Mareš.