„Petr Fiala měl oslňující, tak trochu reaganovský projev, kde se ovšem ani slovem nevymezil k hlavním pilířům dnešní české politické reality, které utváří nesvatá trojice Okamura (nejpopulárnější politik), Babiš (nejsilnější vládní politik) a Zeman (prezident-expanzionista),“ ohlíží se Pečinka ve své glose pro internetovou podobu časopisu Reflexu za sobotním děním na kongresu ODS v Olomouci.

Fialův projev označuje Pečinka jako nepříliš analytický a o to více politicky sloganovitý. Skutečně podstatné politické otázky, mezi které patří například ekonomická krize, krok České národní banky či konflikty zájmů budoucích vládních politiků, prý svým spolustraníkům i veřejnosti stále dluží.

Celá Fialova kariéra je podle Pečinky lemována profesorským stylem. Nejdříve se stal šéfem katedry, děkanem, rektorem a později i ministrem školství a vždycky se snažil vystupovat jako ten, který slaďuje zájmy, smiřuje konflikty a nalézá řešení. „Otázka je, zda to bude stačit na vrcholnou politiku, kde se lídr musí čelně vymezit vůči svým konkurentům a odpovídat na přízemní otázky dne,“ podotýká komentátor.

Nemá za sebou Šloufy ani Dalíky

Nicméně oceňuje, že po éře hřmotného Topolánka, který bušil do stolu a vyvolával dojem síly, je v čele ODS člověk, který umí naslouchat a komunikovat. Po éře introvertního fyzika Nečase pak prý přichází spíše humanitně orientovaný intelektuál, který ví, co je rozpočet, má dáti – dal, přestože ani on nikdy nepracoval v soukromém sektoru. „A hlavně: Nemá za sebou Šloufy a Dalíky, má přiměřené sebevědomí, které si nemusí posilovat zdáním vnějšího lesku a politika pro něj není byznysem jinými prostředky. Prostě Antitopolánek,“ dodává.

Nyní už tak bude dle Pečinkových slov záležet pouze na něm samotném, zda dá novou energii ustrnulé ODS a udělá z ní opět důležitého hráče. „Už dlouho ODS nezávisela na rozhodnutí a štěstí jednoho člověka jako dnes,“ uzavírá redaktor.