Když policie začala letos na jaře vyšetřovat sexuální predátorství poslance TOP 09 Dominika Feriho a ten kvůli tomu opustil sněmovnu i republiku, zeptali se novináři z MF DNES i zakladatele a čestného předsedy jeho strany, poslance Karla Schwarzenberga, zda považuje jeho využívání moci nad mladými studentkami za vhodné.

„Co je prosím nevhodné chování? A co je sexuální obtěžování? Že se 25letý kluk snaží holku dostat do postele a opačně, bylo vždy považováno za normální. Tak prosím nebuďme pokrytci,“ odpověděl rozšafně třiaosmdesátiletý doyen Poslanecké sněmovny. Nebylo to zdaleka poprvé, co reagoval ve stylu „holky já mám rád“.

Slova o normálnosti ale tehdy nadzdvihla Matěje Stropnického. „Možná to takhle chodívalo na Orlíku nebo na Hluboký, když jedni byli páni a zbytek plebs, co posluhoval bez vlastní vůle. Ale tuhle dobu jsme porazili už v roce 1918, občane Schwarzenbergu,“ uzavřel oblíbeným republikánským oslovením sesazené šlechty.

Tento příběh jako by symbolizoval celou politickou kariéru Karla Schwarzenberga. Vždy byl svůj, přičemž jedněm připadala jeho osobitost strašně sexy, zatímco druzí to vnímali jako aroganci a samolibost zazobaného dědice latifundií.

Do pražské politiky vstoupil Karel Schwarzenberg hned v roce 1990, když začal působit jako kancléř prezidenta Václava Havla. „Věrností, přátelstvím, štědrostí, dobrou náladou a osobním kouzlem bohatě vynahrazoval, čeho se mu možná nedostávalo na manažerských schopnostech,“ popsal jej v knize o Havlovi tehdejší mluvčí Michael Žantovský. Ti dva se budou v české politice potkávat celých dalších třicet let.

Už tehdy prý ředitel kanceláře oslovovaný spolupracovníky „kníže“ či „Jasnosti“ občas dokázal předvést svůj neodolatelný humor. Když třeba dorazili s Havlem do Paříže, jistý diplomat se prý se zjevným despektem vyptával zarostlé skupiny Havlových poradců, jestli už někdy v životě viděli tak krásný palác. Opodál stojící Karel Schwarzenberg prý bez váhání vypálil: „Jo. Tady se jeden můj předek uchlastal k smrti.“

Je fér dodat, že kromě svérázného úřadování se do české politiky devadesátých let zapsal také jako restituent a podnikatel. A v tomto ranku se odehrály asi nejproblematičtější momenty jeho působení.

Za problematickou je dodnes považována privatizace karlovarské Becherovky. V září 1997 ji Klausova vláda (pár týdnů před svým koncem) přiklepla společnosti Value Bill. V ní držel čtyřicetiprocentní podíl francouzský nápojový gigant Pernod Ricard, ale zbylých šedesát procent akcií bylo mnohem zajímavějších. Stejných čtyřicet procent držela banka Patria, což byl tehdejší finanční projekt Zdeňka Bakaly. A zbývajících dvacet – kníže Schwarzenberg.

Privatizační projekt Value Bill měl být nejslabší z podaných a byly pochybnosti, zda vůbec splňuje podmínky vypsaného výběrového řízení.

Premiér Václav Klaus a jeho ODS nechtěli prodat Becherovku této nevýhodné nabídce. Menší koaliční strany ODA (tehdy s předsedou Michaelem Žantovským) a lidovci naopak preferovaly Bakalu s Francouzi a „knížetem“. Poměr hlasů ve vládě byl remízový: osm ku osmi.

Na začátku září ale na stranu Value Bill nečekaně přešel jeden z ministrů ODS – ministr vnitra Jan Ruml. Následovalo rychlé hlasování a nečekané oznámení vítěze. Privatizace Becherovky (která probíhala v několika etapách další tři roky) byla jednou z kauz, které v roce 1997 definitivně dorazily reputaci devadesátkové pravice. Opoziční poslanci marně usilovali o ustavení parlamentní vyšetřovací komise.

Následně se Schwarzenberg stáhl z veřejného života (i když stále například vlastnil vlivový časopis Respekt) a věnoval se hospodaření na restituovaných majetcích. Ani toto podnikání nebylo úplně sametové. Média upozorňovala třeba na jeho obcházení nařízení pro ochranu ryb před kontaminací, kterého dosahoval přeprodáváním ryb přes zvláštní firmu, na kterou se zákaz nevztahoval. Nebo kauza dotace po povodních 2002, jejíž vrácení mu odpustil ministr financí Miroslav Kalousek ve vládě, kde Schwarzenberg sám seděl.

To už se dostáváme k jeho politickému comebacku. Ten si uchystal na podzim 2004, když kandidoval do Senátu na Praze 6. Volby vyhrál a vystřídal dosavadního senátora Jana Rumla. V té době byl členem ODA, vstoupil do senátorského klubu US-DEU a o dva roky později se stal ministrem zahraničí za Zelené. Což jsou dějiny české liberální politiky v kostce.

Jako ministr zahraničí v Topolánkově vládě proslul na jednu stranu nenucenou nonšalancí v diplomatických salónech, na druhou stranu třeba velkým tlakem na uznání Kosova, pro které nakonec dokázal získat vládní většinu. Schwarzenbergův návrh byl prohlasován na výjezdním zasedání vlády v Teplicích, na které byl zařazen na poslední chvíli a mimo řádně stanovený program.