„Adorace je možná trošku přílišná,“ poznamenal profesor Pavel Kladiwa v úvodu debaty v ostravském centru Pant v souvislosti s průběhem a naladěním oslav 100 let výročí republiky. O besedu s názvem Rozpad monarchie – infarkt, nebo bypass pro srdce Evropy s uznávaným odborníkem byl velký zájem. Profesor reagoval střídavě na dotazy moderátora a otázky z publika. Nejdřív se pustil do srovnání Rakouska-Uherska a první republiky, i když předeslal: „To bychom skončili o půl jedenácté,“ a nabídl základní rysy. „Dnes se mi zdá, že první republika je hodnocená velice kladně. Jako historik si uvědomuji, že vždycky se hodnocení odvíjí od toho, co následovalo poté. Zřejmě to naše velice kladné, možná místy až jednostranné hodnocení první republiky vyplývá z toho, co bylo po ní,“ upozornil Kladiwa.

Mezník 1918 je podle něj významný, ale v celé řadě procesů nedošlo až tak k velkému zlomu. První republika může podle něj budovat na pozitivních věcech, které budovala monarchie už v roce 1867. „Jeden takový důležitý příklad. Co naprosto nesnáším, pokud mi řeknou studenti… když začnou hovořit o žaláři národů. To Předlitavsko, že Češi se dostali z krunýře, který je do roku 1918 utiskoval. Takto mohou zcela legitimně hovořit Slováci o poměrech v Uhrách, nicméně když se podíváte na rozvoj českého národa…,“ vysvětloval Kladiwa s tím, že Předlitavsko jako státní uspořádání, jako společenský režim, nabídlo i českému národu možnost plného sociálního rozvoje. Když Češi vytvořili samostatný stát, měli kompletní sociální strukturu včetně vyspělých elit, manažerů, inženýrů a byli schopní naplnit místa státní správy. „Budoucí prezident Československé republiky Masaryk, syn zemědělských dělníků z moravského Slovácka, který se vlastní pílí ale v tomto režimu vypracoval na univerzitního profesora, je sám o sobě důkaz, který hovoří o všem,“ dodal.

Známý historik hovořil také o tom, že se v době první světové války změnily poměry, zradikalizovali se i čeští Němci a jejich představitelé, odkazoval na dokument z roku 1915 a 1916, ve kterém se žádá i sjednocení s Německem a uzákonění němčiny jako úřední řeči. Někteří lidé raději zůstali v opatrném aktivismu, ale nevěděli si rady s otázkou, co s národem, pokud centrální mocnosti zvítězí. Zmínil, že nemá rád, když je označována habsburská monarchie pouze za německý stát. Byl to stát rakouský, ale německojazyčné elity tam měly vliv. Historik reagoval i na otázku, co by bylo s Rakousko-Uherskem, kdyby nenastala první světová válka. Mluvil o pozici českého národa za války. „Moc alternativ rozhodně nebylo. Čeští politikové byli de facto rádi, že došlo hned na počátku války k rozpuštění Říšské rady ve Vídni, protože tím byli zbaveni břímě zaujmout nějaké oficiální stanovisko jako český poslanecký klub. Když se budeme bavit o politice, většina politických stran zaujala umírněně aktivistické stanovisko, některé ale pěstovaly tzv. politiku obou želízek v ohni, zároveň byli jejich důvěrníci v kontaktu s Masarykem, to je případ sociální demokracie, někteří jiní představitelé této strany zastávali oportunnější politiku,“ vysvětlil. Profesor se věnoval situaci dalších politických stran, životu lidí v době první světové války, popisoval přídělový systém. „Za války si to monarchie dost pokazila,“ podotkl.