Když bylo v roce 2013 definitivně jasné, jak dopadly volby, existovaly v podstatě dvě možnosti. Buď se tradiční strany mohly spojit proti Andreji Babišovi a jeho ANO a doufat, že voliči za čtyři roky už nebudou hlasovat pro budovatele holdingu Agrofert, nebo ho mohly zkusit vtáhnout do politiky a počítat s tím, že se hnutí ANO rozpadne stejně, jako se rozpadly třeba Věci veřejné a další podobné politické novotvary. Kalkul to byl poměrně logický, leč nevyšel.

„Během čtyř let se ukázalo, že Babiš je natolik predátorsky orientovaný psychopat, že není ochoten tolerovat vedle sebe jinou ‚přirozenou‘ oligarchii a naopak se ji snaží aktivně potírat díky novým mocenským ‚hračkám‘, které dostal do rukou díky obsazení několika důležitých ministerstev svými vlastními zaměstnanci a možností vetovat podstatnou část legislativy ohrožující jeho mocenské plány,“ poznamenává autor.

Podle jeho názoru jsme navíc teprve na počátku mocenské války, která se povede nejen zvenčí, ale i zevnitř mocenských struktur, jak to ukazují nahrávky někdejšího novináře MF Dnes Marka Přibila. Podobné pokusy by mohly jednoho dne Andreje Babiše „potopit“, protože by lidem ukázaly, jaký Babiš doopravdy je. Jak jedná, když na něj zrovna nemíří kamery či fotografové.

„Babiš dělá všechno pro to, aby takové eventualitě zabránil. Jednak z vnitřního kruhu postupně vytěsňuje ty, kteří se mu zdají být příliš nebezpeční ve smyslu erodované loajality (stačí se podívat na to, kdo už nebude kandidovat v dalších volbách), jednak může velmi účinně zastrašovat každého, kdo se nejprve rozhodl s ním obcovat a nyní by si to chtěl rozmyslet. Pláč pana Přibila, toho ‚odvážného‘ novináře, na sociálních sítích je vcelku dobrým důkazem a pravděpodobně výstrahou. Dá se ale předpokládat, že vzhledem k situaci a vnějšímu tlaku na Babišovo impérium se najde více takových, kteří nabídnou součinnost zájmům opačným,“ doplňuje Kartous.

Celý článek naleznete zde.

Tak či tak prý platí, že nikdo není nedotknutelný, jak se přesvědčil např. italský expremiér Silvio Berlusconi, kterému nakonec zlomily vaz daňové úniky. Babišovou velkou slabinou je prý skutečnost, že celý projekt hnutí ANO vystavěl sám na sobě a ve svém hnutí nesnese konkurenci. Pokud by z politiky odešel Babiš, ať už z jakéhokoli důvodu, hnutí ANO v podstatě ztratí smysl.

A pokud přece jen Babiš bude příští čtyři roky premiérem, prý to s Českem nemusí být tak zlé, protože v naší zemi máme stále fungující ústavní demokratické principy, které Babiše omezí. Kromě toho se bude muset ohlížet také na své ekonomické zájmy v Německu a přizpůsobit jim své chování.