Informovat o situaci a úrodě nejen obilí přišli mezi novináře zemědělci ze severního Plzeňska – Miroslav Hanzlíček ze Zemědělského družstva Dobříč, Václav Bulín ze Zemědělského družstva vlastníků Štichovice a soukromý zemědělec, podnikající nedaleko Plzně, v Kumberku, Richard Vykoukal. Padla slova srovnání se Západem a informace, které byť jsou dohledatelné a veřejně přístupné, nebyly právě nejoptimističtější.

Kvalita téměř za „babku“

Se statistikou ohledně obilnin a řepky seznámil přítomné Václav Bulín: „V roce 2012 a 2013 za pšenici bylo 5,5 až 6,5 tisíce. Ječmen se prodával kolem 4,5 tisíce a řepka za 11.800 až 12.700 korun za tunu. A to k tomu rok 2012 byl neúrodný. Nejslabší léta byla 2009–2010, kdy jsme realizovali pšenici mezi 2,5 až třemi tisíci, ječmen 2100 až 2700 korun. Náš podnik v roce 2014 měl skoro pět tun z hektaru, v následujícím roce 4,4 tuny. To byly mimořádně dobré výnosy. Letos je krmná pšenice za 3500 až 3800 korun za tunu. Potravinářskou pšenici, kterou berou mlýny, dnes neprodáme lépe než za 3900 korun a ta nejkvalitnější je 4000. A to jsou mimořádné kvality, které v jiných letech nebyly, díky teplému počasí,“ konstatoval předseda družstva Štichovice a podotkl, že řepka cenově velmi spadla, a to na 9200 až 9700 korun za tunu.

Argentina a Venezuela se s EU dohadují kvůli clům, které jsou nasazeny na palmový olej od nich a na řepku, co chodí k nim. Pokud to prohrají – a vypadá to, že se už tak stalo – tak ta cena řepky bude nadále špatná, protože tady v Evropě na ni není odbyt a musí se vyvážet do světa.

Beseda se zemědělci. Zleva: Miroslav Hanzlíček, Václav Bulín, Richard Vykoukal. Foto: Václav Fiala

Další český průšvih: Nejsou mlýny!

Co se týká obilí, tak mimořádně vysokou úrodu mělo podle Bulína Rusko a letos také Ukrajina, a ty vytlačily Francii z afrických trhů. „Tím pádem vše zůstává v Evropě a obilí je tady moc. Je tu hodně toho potravinářského obilí, ne krmného, o které je docela zájem. „Po krmné pšenici je stále poptávka, ale potravinářská, která je kvalitní, ale na pěstování je náročnější, dostanu jen o stovku dvě více, i za tu nejkvalitnější. To v minulém období byl rozdíl třeba pětistovky.“

Ovšem kde umlít – to je otázka! „V plzeňském regionu je jediný mlýn v Borovech a s hodně malou kapacitou pak Horažďovice. Jediný moderní mlýn v Plzni se privatizoval – tam jsme realizovali většinu naší produkce. Takže tady v západních Čechách není kam s potravinářskou pšenicí. Vozí se to do Loun nebo do Prahy, ale tam mají také své. Jediná naše šance je, že to vozíme do Německa. Jsme na to odkázaní,“ prohlásil Hanzlíček. A soukromý zemědělec Vykoukal dodal: „Vždyť v samotné Plzni byly tři mlýny! Dnes tu není žádný. U Kalikováku to byla stará historická budova, ale po revoluci to tam ještě jelo. V Malesicích byl v osmdesátých letech renovovaný a dnes je z toho ubytovna! Zlikvidovalo se to privatizací. Každý zemědělec tam vlastně nechal hromadu peněz. V tom je Plzeňský kraj hodně specifický.“

„Ale zlikvidovalo se to i jinde,“ doplnil jej Bulín. „V Praze v Holešovicích byl ohromný mlýn, ve Vysočanech též. To byly gigantické mlýny. Všechno se tam zrušilo. Dnes jsou zavřeny také Pardubice, ty Litoměřice prý mají také na kahánku. Čím to je? Mlynáři nemají na růžích ustláno. Snažili jsme si vycházet vstříc, ale problém oni nezavinili…“ Proto podle Hanzlíčka se hledá odbyt . „Pro nás je jediná cesta vývoz – je to více než třetina.“ Bulín na to dodal, že štichovičtí zemědělci vozí obilí do jednoho mlýna, který je větší, a ten je v Litoměřicích. „Tam vozíme zhruba 20 procent a zbytek jde do zahraničí – Německo, Rakousko, Itálie a v poslední době také do Švýcarska. My do Německa dáváme, jen když Litoměřice už nechtějí, nebo mají výrazně nižší cenu. Když je to rozdíl sto korun, tak jsem patriot, takže to zůstane u nás, ale jestliže jde o velký rozdíl, tak to je ekonomika. Do zahraničí jde od nás 70 procent. Protože platí více.“ „Tady to prostě nemáte kam dávat,“ posteskl si Vykoukal.

Bývala záchranná síť. Teď je jen ticho

Bulín poté doplnil: „Správa hmotných rezerv nás ani nekontaktuje. Kolem roku 2000 byl systém pomoci zemědělcům prostřednictvím Zemědělského intervenčního fondu, kdy stát vykupoval pšenici, ječmen a kukuřici. Tržní cena tehdy spadla až na 1700 korun za tunu a to se již nevyplatilo pěstovat. A to byla určitá záchranná síť od státu. On to vykupoval a pak se to snažil udat po světě. My jsme také byli jedním ze skladovatelů pro stát, za velmi přísných podmínek. Ale od té doby po nás nechce nikdo nic,“ konstatoval neradostně.

Řepka (byla) na vrcholu

Bulín pak dále pokračoval se statistikou: „Osevní plochy obilovin v roce 1989 byly 1.670.000 hektarů v České republice a rok 2016 1.352.000, takže tady ten úbytek nebyl tak velký. U řepky v roce 1989 102.000 hektarů a vloni 393.000 hektarů. Na úkor čeho to je? Když se podíváme na osevní plochy brambor, tak v roce 1989 bylo 115.000 hektarů, roky 1990, 1991 111.000 hektarů a v loňském roce 23.000 hektarů. Tam ubylo sto tisíc hektarů!“

„Někde se třeba zbavili krav a mají řepku,“ uvedl Bulín a posunul diskusi k této hojně medializované plodině. „Já jsem se s řepkou prvně setkal v zemědělském družstvu Mořina jako brigádník na kombajnu, když jsem šel v roce 1978 na vysokou školu. Poprvé jsem ji tam viděl, nevěděl jsem, jak ji sekat – to byl zážitek,“ přiznal se a zavzpomínal. „Když jsem pak přišel do našeho bývalého mateřského podniku ZD Manětín, tak se začalo s řepkou a s projektem profesora Fábryho, což byla významná osobnost kolem té řepky, tak v roce 1982 se tu s řepkou vůbec začínalo. Pak se plocha navyšovala. My to dnes děláme na zhruba 15 procentech plochy.“

„Kdo má trochu rozum, tak ví, že pěstování řepky není jednoduché,“ upozornil na důležitý aspekt Hanzlíček. „U řepky jsou dnes choroby, které jsme tehdy neznali. Je pravda, kdo nemá dobytek, tak to má snažší. Je to pro něj předplodina významná a dobrá. My, co máme živočišnou výrobu, potřebujeme další plodiny, pícniny a ostatní. Myslím, že zvyšování objemu řepky už nebude. Spíše jí bude ubývat. Teď jsme možná na maximu, a někde to už bylo vloni a bude jí stále ubývat. Je dost nákladná, a když bude nižší cena, tak ji zemědělci prostě přestanou pěstovat.“