„Co se týče nastavení vztahů, osobně bych očekával, že nejvíc profitovat (z brexitu) bude Francie s tím, že se otevře prostor pro vývoj evropské integrace podle toho, jak to dlouhodobě směřuje. Spojené království bylo určitou brzdou. Zejména společná obranná politika, ale i hlubší politická integrace byly pro Británii červený hadr, kterému se buďto snažila vyhnout nějakou výjimkou, nebo ho zbrzdit pro celou Evropskou unii,“ uvedl Kruliš.

Odborníci se naopak neshodují v tom, zda brexit oslabí mezinárodní postavení EU jako celku. Podle Kanioka není EU aktér na úrovni silných státních velmocí. „Samotná společná zahraniční a bezpečnostní politika je stále málo komunitarizována na to, aby byla EU brána vážně,“ poznamenal.

Kruliš ale upozornil, že Británie je velkou ekonomikou a Londýn globálním finančním centrem, díky čemuž EU získávala ekonomickou sílu. „(EU) byla vždycky vnímána sice v politické a vojenské oblasti jako trpaslík, ale jako obr v ekonomické oblasti. Bez Británie to znamená obrovskou ztrátu prestiže, moci a vlivu ve světě,“ řekl. I z geopolitického hlediska odchod Británie Evropskou unii oslabí, míní Kruliš. Země má podle něj excelentní diplomacii, kontakty po celém světě, je zároveň jednou ze dvou jaderných mocností uvnitř EU.

Podle Kanioka bude muset po brexitu Česko mnohem samostatněji koncipovat obsah případných alternativních pozic. „Česká republika měla ke Spojenému království v řadě agend blízko, přičemž se za Británii mnohdy pomyslně ‚schovávala‘. Nyní tento „deštník‘ zmizí, což bude od Česka vyžadovat mnohem aktivnější a samostatnější koaliční chování, více iniciativy a odvahy ‚jít s kůží na trh‘,“ poznamenal.

Kruliš uvedl, že Británie byla obráncem práv členských států EU neplatících eurem. „Následkem toho si Česká republika bude muset zvolit, jestli spíš stát mimo hlavní proud, nebo se nějakým způsobem snažit začlenit třeba přes společnou obrannou politiku, která nám i z geografického hlediska vyhovuje,“ řekl analytik.

Bude podle něj také záležet na tom, jak se vyvine německá evropská politika. „Německo v řadě otázek hrálo takovou vyčkávající sílu, která přicházela se svým názorem nebo nějakou svojí pozicí až ve chvíli, kdy se všichni ostatní vyjádřili, a nějakým způsobem přispěla k vybudování kompromisu,“ konstatoval Kruliš.

Otázkou je, zda se Německo po odchodu Británie stane asertivnějším a bude proaktivně přicházet třeba někdy i s kontroverzními tématy, která se nemusí líbit Francii. „Jednání zatím spíše naznačují, že se Německo bude snažit s Francií sbližovat, než být v oponentním vztahu,“ domnívá se Kruliš.