Zakladatel poznamenal, že jedním z důvodů, proč výzva neuspěla, bylo, že se k Holešovské výzvě, jejíž signatáři nebyli spokojeni s vládou Petra Nečase, přidali ti, kteří se chtěli zviditelnit, ale předtím neměli úspěch. A ti pak dle Prince převzali výzvu. „Já jsem se snažil zapojit do té práce Holešovské výzvy i podporu stran ČSSD a KSČM, protože to je, domnívám se, tady jediná levice,“ pravil Princ s tím, že se tyto strany oddělily v roce 1929, pokud je mu známo.

„Proč by se neměly vrátit ty myšlenky zpátky? A ty lidi by měla zastávat levice a tady by nemělo docházet k těm krádežím státních podniků, likvidaci našeho průmyslu, zemědělství atd. Jenže když to převzali lidé, kteří byli proti KSČ, což já neberu, ano, chyby byly, ale ty se měly napravit a mohli jsme jet dál, nemuseli jsme ztratit tolik toho, co jsme ztratili, a zadlužit zemi, tak jak jsme ji zadlužili. Ale bohužel někteří měli ten dojem, že když KSČ...“ pravil Princ a pak odbočil a začal vyprávět, jak se v Čechách KSČ dehonestuje za 50. léta, o kterých ale lidé moc nevědí. „Za těch 40 let se něco postavilo, něco vybudovalo, byty, sídliště, ty králíkárny,“ poznamenal Princ s tím, že mu přijde zajímavé, že byt, který koupil za nenávratnou půjčku 20 tisíc korun od podniku, nyní stojí 2 až 3 miliony korun.

Rozkol ve výzvě prý nastal kvůli tomu, že Princ je stoupencem levice a beztřídní společnosti. „Stát si měl zanechat doly, hutě, velké státní podniky, které nemohl nikdo tady koupit, vždyť nikdo neměl ty miliardy, aby si pořídil OKD, Poldi Kladno, já nevím co všechno,“ prohlásil s tím, že tyto podniky byly prý zničeny naprosto zbytečně, a dokud fungovaly, tak bylo Československo vývozcem textilu, oceli a i jiných výrobků. Xaver namítl, že na vlastnictví státních podniků nemusí být u moci komunisté, což jeho host uznal, ale oponoval, že jemu se líbila myšlenka beztřídní společnosti.