Kmenta popisuje, jak Zemana osobně poznal v roce 1989, když se sešli v Nymburce na předvolební debatě, kam Zeman přijel. „A byl za hvězdu. Mluvil spatra, úderně, antikomunisticky a odhodlaně. Měl v hlavě spousty čísel a údajů. Tleskal jsem mu a zařadil si ho mezi ty, které budu jednou volit. Zeman mi také poskytl rozhovor do Zpravodaje OF, který jsem tehdy v Nymburce začal psát a vydávat,“ popisuje Kmenta. 

Vzpomíná i na to, jak jako zpravodaj ČTK dělal rozhovor se Zemanem jako s poslancem, tehdy mu vypověděl službu diktafon. Zeman se na něj sice nejprve obořil, když chtěl Kmenta udělat rozhovor znovu, ale následně spustil – a podle Kmenty mluvil přesně jako předtím. „Jako bych slyšel do slova a do písmene to, co říkal před chvílí. Připadalo mi, jako by mi Zeman pouštěl nějaký záznam sebe sama a při tom jen držel sluchátko a kouřil cigaretu. Jsem si dodnes jistý, že to bylo slovo od slova totéž, co mi říkal, jako když jsme spolu mluvili poprvé. Podle svých poznámek jsem poznal, kdy použil jednu konkrétní a důležitou vedlejší větu, ke které se později vrátil až v dalším odstavci a rozvedl ji způsobem, jenž mě tehdy udivil. Prostě geniální práce politika s mozkem počítače,“ uvedl.