„Rezoluce smíchala ruskou propagandu s propagandou takzvaného islámského státu. To je ovšem politika na úrovni okopávání kotníků či hádek malých dětí na pískovišti o lopatičku. Urážky místo analýzy, obviňování bez důkazů. Zároveň je to však to nejcennější, co lze na dané rezoluci nalézt – vypovídá o pokleslé úrovni části současné euroelity,“ konstatuje Krejčí.

Zato ochránci EU podle Krejčího vědí, že Rusko bombarduje nemocnice v syrském Aleppu, zatímco západní koalice chrání civilisty. Skutečné informace tak údajně nahrazuje válečnická propaganda.

V Česku a Slovensku prý „ochránci pravdy“ prohráli předem

„Když však s takovouto ‚strategickou komunikací‘ přijdete mezi české a slovenské skeptiky, prohráli jste předem. A nezbude vám nic jiného, než vymlouvat se na ruskou propagandu. Jde o uzavírání západního informačního prostoru před alternativními názory a před diskusí. V konkrétní podobě pak jde o nezvládnuté propagandistické krytí puče na Ukrajině a politiky Západu na Blízkém východě, především v Iráku a v Sýrii. Vše je sváděno na Moskvu, což nelze před veřejností obhájit. Proč by si, proboha, měl normální člověk přát válku či konfrontaci s Ruskem!? I když se mu třeba tamní poměry nelíbí,“ pokračuje.

V České republice se ji chystá šířit ministerstvo vnitra Milana Chovance (ČSSD). Kromě šíření „správných názorů“ se podle Krejčího nabízí i evidence nositelů nevyhovujících názorů. Takto evidovaným lidem by mohlo být zakázáno publikovat, a kdyby neuposlechli, mohou přijít skandalizace nežádoucích autorů a jiné formy pronásledování. Jako příklad z minulosti může posloužit mediální a vládní nátlak na umístění amerického radaru v Česku. Pro umístění radaru byl zřízen koordinátor pozitivních aktivit, zatímco odpůrci radaru byli očerňováni jako lidé placení z Ruska. Češi se však přesto nedali přesvědčit, a radar u nás nemáme. Protiruská propaganda tehdy utichla, ale nedávno se vrátila. Krejčí ovšem doufá, že se to změní.

„V lednu nastoupí do prezidentské funkce Donald Trump a možná ukončí období primitivní rusofobie. Třeba jen proto, že trapná protiruská ‚strategická komunikace‘ je nejen drahá, ale hlavně kontraproduktivní. V posledních měsících se zdá, že každý, kdo naznačí možnost zlepšení přístupu k Rusku, získává body navíc. Ať již jde o Estonsko, Moldavsko, Bulharsko nebo Rakousko či Francii – ale také o Filipíny. Rezoluce, jako je ta z Evropského parlamentu, se pak budou jevit jen jako projev setrvačnosti, neschopnosti reagovat na nové poměry,“ je přesvědčen Krejčí.

Celý rozhovor najdete zde.

I Evropská unie by ale nakonec mohla změnit kurz. Ostatně už se to stalo. Když do Bílého domu nastoupil George W. Bush, Evropané mluvili nějak, když nastoupil Obama, evropský slovník se změnil spolu se změnou prezidenta. Po nástupu Trumpa lze tedy čekat něco podobného. Nikde není psáno, že se situace ve světě opravdu zlepší, ale podle Krejčího musíme doufat a věřit v diplomacii. Ta sice není všemocná, ale vždycky je lepší než válčení.