„S přesčasovou prací se ve většině nemocnic alespoň v Moravskoslezském kraji úplně běžně porušuje Zákoník práce. Značný počet lékařů slouží nad povolený limit přesčasových hodin za rok. Sestrám se zase manipuluje bez jejich souhlasu s jejich dvanáctihodinovými pracovními směnami. I když některý měsíc mají více odpracovaných hodin, nemohou si vybrat volno či si je nechat proplatit, jak ony samy chtějí. Samozřejmě papírově se to pak ošetří, aby nevznikaly problémy,“ říká zkušená zdravotní sestra Kateřina, která už řadu let pracuje v jedné z velkých moravskoslezských nemocnic. Před několika lety vstoupila i do odborů a chtěla by řadu věcí v práci zdravotníků změnit k lepšímu, stále ale naráží na zažité stereotypy.

„Výše mezd ale není tím nejdůležitějším problémem, který nás trápí. Je to především přetíženost kvůli nedostatku zaměstnanců a často i nezájem středního managementu zlepšit pracovní vztahy se sestrami. Nové kvalifikované sestry s delší praxí totiž už citelně chybí a těch nových přibývá jen velmi sporadicky. Někdy se stává, že z celé maturitní třídy nastoupí do nemocnice pracovat tak dvě, tři absolventky. Ostatní zvolí jinou profesi, jdou dále studovat anebo třeba zjistí, že ve fitcentru je daleko příjemnější prostředí. No a z těch několika, co si to zkusí, pak ještě odcházejí některé do ciziny, do ambulancí praktických lékařů nebo třeba do farmaceutického průmyslu. To platí pak minimálně ve stejné míře o lékařích. I když ti kvůli desítkám hodin přesčasů mají alespoň solidní mzdy, v mnoha případech by je už ale také vyměnili za více volna,“ upřesnila dále Kateřina.

Podle jejich dalších slov je situace v českých nemocnicích stále složitější. „Stará garda“, která mnohdy ještě studovala za minulého režimu, kdy zdravotnické školy patřily mezi ty výběrové, a přišla tak do praxe daleko lépe připravena, už pomalu odchází a nastupující generace už nemá ke své profesi tak blízký vztah. „Jestli některá z vlád nezmění své chování ke zdravotníkům, nebude je lépe motivovat vyššími platy a přijatelnějšími pracovními podmínkami, aby jich zajistila dostatek, nevidím to s českým zdravotnictvím zrovna růžově. Stále ještě slyším, že ta naše péče o pacienta ve státních nemocnicích je daleko kvalitnější než i ve vyspělých západoevropských zemích, jako jsou například Anglie nebo i Německo. To ale může brzy skončit a doplatí na to především pacienti,“ ještě doplnila.

Lékaři a zdravotníci z Ukrajiny nejsou řešením

I když vláda má v úmyslu, alespoň podle výsledků z posledního únorového zasedání tripartity, zaměstnancům nemocnic přidat, nemusí ještě tyto finance skončit u zdravotnického personálu. Na nemocnice, které fungují jako akciovky, nemá totiž stát „metr“ a jejich management si může finanční přilepšení od státu rozdělit, jak uzná za vhodné. U všech typů zdravotnických zařízení je také dost důležité, jak hospodaří. Pokud špatně, dostanou zaměstnanci jen to nezbytné, co vyplývá ze zákona i tarifních tabulek a o větším navýšení si pak mohou nechat jen zdát. Za příklad může sloužit nemocnice v Rokycanech, kde zaměstnanci nedostali slibované desetiprocentní navýšení mezd a jejich odboráři před pár dny vstoupili do stávkové pohotovosti a oslovili s kritikou jak hejtmana Plzeňského kraje, tak dokonce i premiéra Sobotku.

Jako ve všech profesních odvětvích v Česku platí i ve zdravotnictví, že tam, kde dobře fungují odbory, mají zaměstnanci lepší pracovní podmínky. I přesto se také v nemocnicích lidé bojí do odborů přihlásit. „Ještě před šesti lety nebylo vůbec výjimečné, že vedoucí zaměstnanci, zejména středního managementu, vyhrožovali nebo tlačili na lidi, ať do odborů nevstupují. Nyní se v tomto ohledu už situace mírně zlepšila. I když stále přetrvá ten hloupý dojem z počátku 90. let, že odbory jsou cosi nepatřičného, komunistického, což je samozřejmě nesmysl. Proto ale nejsme někdy schopni se ani u nás v nemocnici domluvit na některé protestní akci. Zdravotníci, a to jsou z větší části ženy, mají často strach a couvnou,“ uvedla odborářka Kateřina.

Ta si také nemyslí, že by české zdravotnictví spasilo jen zaměstnávání emigrantů z východu. Kdyby k tomu mělo dojít, domnívá se, že by to opět na snížené kvalitě péče odnesli pacienti. „Cizince máme u nás v kraji především mezi lékaři. Slováci samozřejmě nikomu nevadí, ale konkrétní zkušenost máme s ukrajinskými doktory, a to ne zrovna pozitivní. Kromě jazykové bariéry je také někdy hendikepuje jejich odbornost a vztah k pacientům, který bývá poněkud drsnější. Asi mají ve své domovině jiné zvyky. České zdravotnictví by zrovna nemuseli ovládnout cizinci z rozvojových zemí. Nejsem žádná rasistka, ale domnívám se, že by se to mohlo odrazit na úrovni zdravotnických výkonů,“ ještě pak dodala zkušená sestra.

Většina zdravotníků chce nyní ze své profese odejít

Statistiky, které si vloni nechal vyhodnotit Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZS), jsou alarmující. Vycházel přitom z dost věrohodného zdroje, oslovil až 3 a půl tisíce zaměstnanců nemocnic. Ze získaných čísel například vyplývá, že na odděleních u více než poloviny dotázaných došlo ke snížení počtu pracovníků, a to zejména zdravotních sester. Proto také už musí zdravotníci pracovat i na více odděleních, což se pak samozřejmě projeví na úrovni péče a času stráveného s pacienty. „Za tohoto stavu nám samozřejmě většina z dotazovaných sester řekla, že se nemůže o klienty postarat tak, jak by si samy představovaly,“ informovala tisková mluvčí OSZS Marie Klírová.

Snad nejzávažnějším zjištěním průzkumu ale zůstává fakt, že i na odděleních intenzívní péče často slouží, a to zejména v noci, jen jedna sestra a pacientů kvůli neuspokojivé demografické křivce (české stárnoucí populaci) stále přibývá. Proto i většina zdravotníků uvedla, že si přes den nemohla udělat ani přestávku na svačinu. A právě z těchto zmíněných důvodů chtěla více než polovina oslovených ze zdravotnictví odejít.

V závěru odborné analýzy OSZS se proto uvádí: „V příštích letech tedy můžeme očekávat zvýšený odliv zdravotníků, a to ze všech profesí i věkových kategorií.“