„Nyní se v Evropě přepisuje historie s tím, že ji před fašisty zachránili Američané. O Rudé armádě se mluví jako o okupantech. Jde o debilní propagandu. Faktem je, že ve druhé světové válce zemřel každý třetí občan Sovětského svazu. Každá rodina někoho ztratila a pro mě je to svaté. Jde o genetickou paměť. Naše jízdy po Evropě by to měly připomenout,“ řekl odhodlaně pětačtyřicetiletý Vitalij Kuzněcov. Měří skoro dva metry, paže má mohutné jako normální chlap stehna a patří k Nočním vlkům, k nejstaršímu motorkářskému klubu v Rusku. Reportér ParlamentníchListů.cz s nimi absolvoval výjezd do okolí Moskvy.  

Padni komu padni

Policista Nikolaj mě vzal na motorkářský sraz nedaleko Moskvy autem. Jako člen Nočních vlků, který občas jezdí na výlety do Evropy a v Praze už byl třikrát, chtěl zůstat v anonymitě. „Na Západě se toho o nás namluví, ale je to propaganda. Komu může vadit, že parta motorkářů vyrazí do Evropské unie navštívit hroby svých předků, kteří zahynuli ve druhé světové válce? Komu vadí, že pokládáme květiny k památníkům? Dnes je módní brát Rusy jako nepřátele, ale naši rodiče a prarodiče vyhráli nejstrašnější válku a to je fakt, který může popírat jen dobře zaplacený propagandista anebo vůl,“ sdělil.

Pracuje v cizinecké policii a podotýká, že problémů v této oblasti v Rusku ubylo: „Dříve tady pracovalo lidí bez dokumentů mnohem více, teď už to tak zlé není. Prověřujeme dělníky na stavbách, ale i manažery velkých firem. Nedávno přijel do své pobočky majitel velké německé firmy a měl stará povolení. Myslel si, že je nepostižitelný. Dostal vysokou pokutu a bylo vymalováno. Padni komu padni,“ prohodil jen tak mezi řečí. V Moskvě jsou prý nelegální migrace a práce načerno postihovány přísněji, než ve zbytku Ruska. Po první výzvě si člověk musí vyřídit legální pobyt a pracovní povolení, jinak bude vypovězen ze země. Ve zbytku Ruska je prý vyzván dvakrát.

Společná pomoc potřebným

Dojíždíme do města Sergijev Posad, kde se nachází Trojicko-sergijevská lávra, duchovní centrum ruské pravoslavné církve. Kolonu motorkářů vede pohublý muž, jmenuje se Andrej, k vyhlídce na monastýr. Vlci zde zapózují, vyfotí zájemce u svých pekelných strojů a jedou ke komplexu pravoslavných budov. První v koloně se pak na chvíli ztratí a přijde převlečen do kněžského roucha. Jeho proměna v popa nikoho nepřekvapí, u Nočních vlků je prý jemu podobných mnohem více.

„Ctíme tradice a snažíme se pomáhat potřebným. To mají církev i Noční vlci podobné,“ vysvětlí Andrej. Exkurze v černých kožených vestách s našitými „barvami“, jak se říká znaku klubu, má přednost. Na vstupy do většiny katedrál čekají návštěvníci obrovské fronty, ale motorkáři jdou zadními dveřmi hned. Všichni políbí svaté ikony, všichni se křižují třemi spojenými prsty. Pop Andrej nakonec poděkuje Čechům za pomoc jeho „bratrům“ při organizování spanilých jízd po Evropské unii a rozloučí se.