„Dmitrij Medveděv jadernými zbraněmi hrozí už mnoho měsíců. Není to asi možné brát úplně na lehkou váhu. I proto je podle mě správné, aby spojenci neeskalovali ten konflikt, tak abychom se nedostali do situace, kdy Rusko bude zatlačeno do kouta, tak aby skutečně přistoupilo k tomu, že seriózně zváží použití jaderných zbraní. A myslím si, že i Rusko si uvědomuje, že použití jaderných zbraní je jednosměrná cesta. Je to cesta do katastrofy,“ poznamenal k výrokům ruského exprezidenta Petříček. 

„Na ukrajinské protiútoky zatím reagovalo Rusko konvenční cestou. A myslím, že tomu i tak nadále zůstane. Problematické by samozřejmě bylo, kdyby se konflikt přelil na samotné území Ruské federace. Tím nemyslím ta okupovaná území, ale tím myslím to, co bylo území Ruské federace před rokem 1991,“ sdělil Petříček. 

„Rusko rozpoutalo tuto válku, Ukrajina reaguje podle svých možností. Samozřejmě útočí i na logistické cíle na samotném území, ale ukrajinským strategickým cílem není okupovat území Ruské federace. V tomto musíme velmi rozlišovat. Proto myslím, že tyto hrozby není vhodné brát úplně na lehkou váhu. NATO, spojenci, Evropská unie by se měli chovat tak, abychom se nedostali... nezvyšovali riziko té eskalace. Ale Ukrajina v tuto chvíli postupuje především konvenční cestou při znovuosvobozování svého území, které okupovalo Rusko po únoru loňského roku,“ dodal Petříček.

A nebude se v současné době cítit Západ svázaný možností těchto hrozeb? „Myslím, že Západ navzdory těmto vyjádřením postupně dodává stále sofistikovanější vybavení Ukrajině, posouvá se i vnímání toho, co Ukrajina potřebuje, aby se efektivně bránila, aby se zvýšila i její šance na úspěch osvobození těch okupovaných území. V tomto směru myslím, že Západ ty linie má nastavené už od loňského roku. Jde především o to, aby se nedostal do přímého konfliktu s Ruskem, aby nedošlo ke konfliktu NATO – Rusko. Myslím, že o tom se hovoří více než rok a toto je filozofie, která nebrání tomu, aby se ta podpora Ukrajiny stupňovala,“ dodal Petříček. 

„Nemyslím si, že ten důvod, proč některé země, je to především Maďarsko, neposkytují podporu Ukrajině, jsou kvůli této ruské rétorice nebo kvůli těmto výrokům ze strany ruských představitelů. Ty důvody jsou jiné. Myslím, že jsou často mnohem prozaičtější,“ domnívá se Petříček. 

„Konflikt trvá již rok a půl, je dlouhý, přirozeně se vkrádá jistá únava, zejména veřejné mínění hraje velkou roli. Ale myslím, že v tomto je i důležitá komunikace představitelů zemí EU, zemí Severoatlantické aliance s veřejností. Tady jde o konflikt, který rozpoutalo Rusko, naším morálním závazkem je podpořit oběť této agrese. A to, že to není zadarmo, je zřejmé. Na druhou stranu, přepisování bezpečnostní architektury v Evropě, rizika, která by s tím souvisela, by mohla být ještě dražší,“ poznamenal exministr zahraničních věcí.

Řeč byla také o členském závazku států sdružených v NATO o podpoře Ukrajiny. „NATO funguje na základě konsenzu, tak nakonec s touto pozicí Severoatlantické aliance souhlasilo i Maďarsko. To, že v praxi nedodává samo vojenské vybavení na Ukrajinu, ještě nic nemění na tom, že politicky tuto pozici podporuje. Nebo aspoň minimálně s ní souhlasí. A je to na každém členském státu, jaké jsou jeho možnosti. Ale NATO jako celek je soubor 31 zemí, je to soubor členských států. Mohli bychom se bavit o tom, nakolik právě s takovými partnery, jako je Maďarsko, chceme spolupracovat jak v rámci Aliance, případně i bilaterálně. Na druhou stranu, já jsem nezaznamenal ani z úst české vlády nějaké kritičtější vyjádření na adresu maďarské vlády za tuto politiku. To, že polská vláda je mnohem jasnější, že kritizuje ten Orbánův alibismus, že na jednu stranu využívá bezpečnostní garance NATO, ale nepodílí se na tom, že podporuje společnou politiku, je pro mě čitelnější,“ dodal Petříček.

„Evropa dlouhou dobu využívala bezpečnostní garanci, kterou evropským státům dávala americká přítomnost v Evropě. Amerika je klíčovým partnerem NATO. Je to dominantní aktér NATO. Moje úvaha je spíše o tom, jestli bychom neměli to vzít jako závazek do budoucna. Jako Evropané se budeme muset postarat o to, aby v našem okolí bylo bezpečno, a že to něco bude stát,“ domnívá se Petříček.

Válka na Ukrajině urychlila navyšování prostředků, které jednotlivé státy na svou obranu vydávají. „Žili jsme v době relativního míru. Dnes si uvědomujeme, že bezpečnost v Evropě je stále křehká a naše bezpečnost závisí na našich schopnostech se bránit a případně stabilizovat i naše širší okolí. Nejedná se jenom o Ukrajinu. Podívejte se, co se děje dnes v Africe, na Blízkém východě. I zde Američané budou stále méně ochotni se angažovat, protože mají své strategické priority dnes více a více v Pacifiku,“ dodal.

„Některé státy mohou být krátkodobě černým pasažérem v NATO, ale to se vrátí v podobě toho, jak na ně ostatní státy nahlížejí a jak ochotné budou věřit jejich slibům. V diplomacii, v zahraniční politice je důvěryhodnost velmi zásadní. A pokud se dopouštíte této ekvilibristiky, jako se snaží dělat Orbán, ale i řada dalších, například Turecko, které dnes stále více koketuje s Čínou, s Ruskem, přestože je členskou zemí NATO. Tak důvěra v tohoto partnera klesá a promítá se to i do dalších oblastí, nejenom bezpečnostních oblastí,“ zmínil.