Bohuš působil v České televizi na pozici šéfredaktora zpravodajství a publicistiky v Ostravě a šéfredaktora publicistiky v Praze. Od jmenování nového generálního ředitele České televize Jana Součka nicméně nemá žádná očekávání. Pouze poznamenává, že je dobře, že se generální ředitel obměnil. Na rozdíl od moderátorky pořadu Karoliny Stonjekové, která očekávala znovuzvolení Petra Dvořáka, Bohuš změnu ve vedení předpokládal, a to kvůli stále častějším kritikám, jež na adresu ČT v poslední době dopadají. Rada ČT se tak dle jeho slov změnou generálního ředitele snaží deklarovat, že má zájem na určitém vývoji kupředu.

Že dojde k dílčím změnám v ČT je tedy možné, aby však mohlo dojít k zásadním změnám, muselo by dojít i k politické shodě. „Abychom mohli mluvit zásadně o změně obsahu, stylu, svobody slova a necenzury, věnování se širokému dialogu, všem tématům, které ve společnosti zvláště v posledních třech letech kulminují, tak by muselo dojít i k zásadnějšímu politickému konsenzu, aby byla vůle to tak provést,“ říká Bohuš s tím, že i z tohoto důvodu volbu nového generálního ředitele nikterak neprožíval.

„V zásadě si myslím, že pan Souček, byť by i sebevíc chtěl dělat nějaké zásadní změny, tak že ta vůle tam nebude,“ myslí si Bohuš a dává to za vinu stereotypům kolujícím v České televizi. Ty podle něj začaly vznikat už v 90. letech, na přelomu tisíciletí se jen ukotvily a od té doby jde ČT jedním stejným směrem a na změnu dialogu nebo zvaní různorodějších hostů není dostatečný zájem.

Hlavní problém ČT spatřuje bývalý šéfredaktor v neochotě ke kritickému myšlení a připouštění diskuzí. „Chybí mi tam dialog. Chybí mi tam pestrost názoru a třeba i ostrá pestrost názoru a hledání těch nejlepších východisek,“ prohlašuje. Dále dodává, že objektivita sama o sobě neexistuje, každý vidí svět jinak, přesto by o ni měla být snaha a přesně ta v ČT dle Bohuše není. „Tam je spíš snaha o to uplatňovat propagandu, že si máme myslet to jediné, tak jak to redakce představuje,“ říká s tím, že je vlastně možné, že ani redakce si to tak nepředstavuje, ale přebírá pouze hlavní zpravodajské agentury z Bruselu.

Stonjeková situaci vnímá tak, že pokud by ČT dovolila, aby se v ní objevovaly i alternativnější názory než je v souladu s mainstreamem, určitá část lidí České republiky by jí to měla za zlé a nechtějí, aby tyto alternativní názory ČT přejímala. Bohuš k tomuto jen doplňuje, že je vlastně i diskutabilní, co tím „alternativním názorem“ vlastně je. „Je i možnost se dneska domnívat, že to, co vysílá Česká televize, je alternativní názor a ten správný, ten široký, máme my samozřejmě. Protože se snažíme kriticky hledat správné cesty pro společnost,“ říká s úsměvem Bohuš.

V začátku devadesátých let, kdy Bohuš nastoupil do České televize a přebíral tak tehdejší prorežimní komunistickou redakci, pomáhal restrukturalizovat personální, technologické i obsahové oblasti. Byla to podle něj doba tápání i přešlapů, ale minimálně tam tehdy existovala ochota ke snaze o objektivitu. Jako převratnou ve snaze o objektivitu vnímá Bohuš i roli tzv. spacákové revoluce. Za krize v ČT označuje sled událostí na přelomu let 2000 a 2001, kdy se redaktoři ČT vzbouřili proti vedení České televize. Bohuš celou událost vidí tak, že redaktoři ve spacákové revoluci spatřili možnost, že by vývoj událostí mohli určovat oni. „Protože oni přešli od snahy o objektivitu k novinářskému aktivismu, což je jedna ze složek manipulace,“ vysvětluje Bohuš, přičemž od tohoto období lze podle něj v České televizi sledovat vzestup tohoto aktivismu namísto snahy o objektivní pohledy.

Stonjeková doplňuje, že důvodem k přechodu k novinářskému aktivismu je i to, že redaktorům tehdy jejich chování při spacákové revoluci prošlo. „Ono jim prošlo, že si tu televizi přivlastnili, že to bylo jejich médium,“ doplňuje.