„Nesprávným chováním se jí může v podstatě dopustit každý, informoval o tom web Česká justice. Ústavní soud však připomíná, že působení na pudy není zatím v České republice zákonem regulováno. Nejde tedy náhodou o snahu obcházení současného právního systému vaším ministerstvem? Chcete opět po změně režimu v České republice zavádět policejní stát?“ zeptala se Maříková.

„Ministerstvo vnitra přikládá definici rizik projevů ‚předsudečné nenávisti‘; jsou podle vašeho ministerstva v řadě oblastí podobná s riziky, která představují extremisté. Znamená to, pane ministře, že když někdo řekne nebo napíše, že nemá rád třeba multikulturalismus, protože to je vykořenění národa a ztráta identity, bude za to trestán a je podle vás extremista? Kdo bude určovat, co je předsudečná nenávist? Vy? Nebo jsou na to vyčleněni nějací úředníci? Znamená to, že tímto takzvaným náhubkovým zákonem chcete regulovat chování a názory lidí a trestat je? Nerozporuje se náhodou tento zákon s ústavou, kde je zaručena svoboda projevu a slova? A jakou další finanční zátěž tento výmysl představuje pro státní rozpočet? Jelikož někdo – jestli jsou na to vyčleněni nějací pracovníci a jaká personální zátěž to bude pro Policii České republiky, která už nyní trpí nedostatkem personálu?“ zeptala  se dále poslankyně. 

Podle Hamáčka pojem předsudečné nenávisti začalo Ministerstvo vnitra využívat v souvislosti s tím, jak se mění struktura scény, která se projevuje nenávistně vůči jiným skupinám obyvatel. „Chci jasně říci, a tím odpovídám na některé z vašich otázek, že se nejedná o právní pojem a v rovině trestního práva nedošlo k žádným změnám, neboť postih trestných činů motivovaných nenávistnou pohnutkou je v našem trestním právu dostatečný a vychází i z mezinárodních závazků České republiky. Důvodem této změny terminologie je skutečnost, že v současné době se tradiční extremisté z obavy z postihu už otevřeně nehlásí k neonacismu, nicméně jádro jejich ideologie, které spočívá v šíření nenávisti, zůstává stejné. Navíc jsme svědky toho, že k nenávistným projevům se uchylují i jiné osoby, které nelze spojovat s totalitními ideologiemi či extremismem. A úlohou státu je se těmto projevům věnovat a poskytovat ohroženým skupinám ochranu,“ zmínil.

„Takže kategorie předsudečná nenávist není konstruktem Ministerstva vnitra. Je to výsledek konsenzu všech relevantních resortů – policie, zpravodajských služeb a Nejvyššího státního zastupitelství. A zavedení této terminologie nám doporučovali jak akademičtí odborníci, tak také lidskoprávní organizace,“ doplnil Hamáček.

Stenoprotokol z jednání Poslanecké sněmovny najdete ZDE.

To však Maříkové nestačilo a podala ještě doplňující otázku. „Pane ministře, nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce, stejně jako třeba mít rád. Předsudek je zakořeněný úsudek nebo názor. Je tedy emoce pohnutka nebo třeba trestný čin? Je úsudek podle vás tedy pohnutka? Je nenávist sama o sobě negativní jev? A zda ji jako emoci vůbec lze racionalizovat? Lze vědomě a cíleně nenávidět? A až mi odpovíte na tyto otázky. Tak může být tedy ten, kdo vlastně nenávidí, trestán? Můžeme být tedy trestáni za emoce? Jste schopen vůbec konkrétně odpovědět na tyto otázky? Děkuji,“ podotkla Maříková.

„Člověk může být trestán za to, co je trestné. A co je trestné, říká trestní zákoník. A já jsem vám řekl, že my jsme z hlediska trestního zákoníku nic neměnili. Pouze jsme zavedli nový termín, který popisuje některé fenomény v naší společnosti, nic víc, nic míň. To znamená, pokud se mě ptáte, zda někdo může být trestán za nenávist, pokud naplní skutkovou podstatu trestného činu, ano. Ale o tom, zda bude potrestán a jak bude potrestán, nerozhodne Ministerstvo vnitra ani já, ale rozhodne o tom nezávislý soud. A znovu říkám, na trestním zákoníku jsme nic neměnili. Pouze jsme po dohodě s dalšími resorty zavedli tento nový termín jako popis určitého fenoménu ve společnosti. Takže ještě jednou a naposledy. Trestán může být ten, kdo poruší zákon, a o tom jeho trestu rozhodne nezávislý soud,“ zakončil Hamáček.