Profesor Jan Sokol je výrazný český křesťanský intelektuál, který se v minulosti objevil i v politice. Byl poslancem Federálního shromáždění, v Tošovského úřednické vládě ministrem školství a v roce 2003 byl posledním soupeřem Václava Klause při prezidentské volbě. A toto téma přišlo na řadu i při diváckých dotazech. „Pane profesore, pěkně vás prosíme, kandidujte na prezidenta,“ vyzýval jeden z návštěvníků profesora Jana Sokola. „Jste moc hodní. Ale letos na jaře mi bylo osmdesát. Už to nejde. Těch sil už nemám tolik. Je to pro mladší,“ odmítl Sokol. A nezviklaly ho ani výkřiky z publika uvádějící prezidenty v pokročilejším větu.

Současný prezident je proruský a táhne nás na východ

K tomuto přesvědčování je evidentně motivovala nespokojenost s prezidentem současným. „Od revoluce uběhlo 25 let. Chybí mi tu odkaz Václava Havla. Z dnešní společnosti a politické scény mě až mrazí a vidím, co se děje na Hradě. Jak je prezident proruský. Jak vy vnímáte dnešní společnost a jak nás politici táhnou na východ? Aspoň já mám tento pocit," sdělila mladá žena. Sokol odpověděl: „Máte pravdu. Politika se sune tímto směrem. Rusové do toho vkládají velké peníze. Pořád je to ale nesrovnatelné s tím, co tu bylo roce 1937.“ Pak pokračoval filozoficky. „Pokud armáda prohraje bitvu a každý utíká sám, nepřítel je snadno všechny pobije. Jak se můžou zachránit? Kdyby se zastavili. Stačí, když se nejdříve zastaví jeden. Ostatní ho buď ušlapou, nebo se zastaví taky,“ vypověděl s tím, že každý sám za sebe by se měl postavit proti tomu, co se mu nelíbí.

Emigrace nás oslabila. Tito lidé tu chybí

„Ale jsme toho my Češi schopni?“ zeptala se pochybovačně další divačka. „Někdy v historii jsme dokázali, že ano, jindy ne,“ odpověděl profesor. „Jen když jim jde o život,“ namítla. Sokol oponoval. „Ale v roce 1989 o život přeci nešlo. Na rozdíl třeba od padesátých let. Tehdy byla ale česká společnost hodně oslabena emigrací,“ zmínil Sokol. Právě několik vln emigrace - často elit společnosti - v minulosti má podle něj vliv i na současné politické postoje k východoevropských zemí. „Z celé východní Evropy odcházely už v 19. století miliony lidí do Ameriky, utíkaly před válkami. U nás pak ještě v roce 1948, 1968. Vždy to byla elita národa. Ctižádostiví, odvážní, schopní něco udělat. Zůstaly takové pecky jako já. Jenomže takoví lidé, kteří odešli, ti tady dneska chybí. U nás to není ještě taková tragédie. Ale třeba v Bulharsku skoro celá inteligence utekla. Velmi podobně je na tom Rusko,“ vysvětlil Sokol. „To, že se různé země chovají všelijak, je způsobeno i tím, že vrstvy, kterým záleží na svobodě a stojí o demokracii, jsou hodně oslabené,“ konstatoval.