„U nás se římské právo a kultura prosadily až mnohem později a zprostředkovaně. I první restaurace impéria v podobě karolinské říše, se našim zemím vyhnula a skončila před naším pohraničním hvozdem. Státoprávně nás okrajově zasáhla až ta druhá, otonská, a to pouze proto, že její centrum bylo geograficky v těsném sousedství našich zemí. Mladý český stát, kterému německé císařství ještě dlouhá léta upíralo jak světskou, tak i duchovní suverenitu, však přesto šel svou jedinečnou cestou. Nakonec se přes desítky porušených privilegií, slibů i smluv, obojího domohl,“ připomenul Markvart.

Doplnil, že jazykově i kulturně jsou české země výsledkem slovanské migrační vlny z východu a jihovýchodu. A křesťanství pak do českých zemí dorazilo nejdříve z jihu a kvůli němu se vytvořil umělý slovanský jazyk.

„Nadále jsme potom sdíleli osudy dalších středoevropských a balkánských národů, převážně slovanskými jazyky hovořících a vyformovaných z původního slovanského obyvatelstva. Bylo to především v obraně Evropy před muslimskými vojsky osmanských sultánů v době, kdy se ten slavný ‚Západ‘ zabýval vlastními bratrovražednými válkami a později honem za koloniálním panstvím,“ popisuje analytik.

„Zatímco do různých zbytečných válek jsme byli postupně vtaženi též, kolonizace se náš civilizační okruh nikdy neúčastnil. Cizorodé, západní sr*čky v podobě učení Johna Wycliffa, Jeana Calvina a Martina Luthera, dovedly náš národ do dvou zničujících konfliktů domácí a později všeobecné totální vyhlazovací války. Výsledkem toho druhého, tedy třicetileté války, bylo naše ukotvení ve středoevropské monarchii, která nakonec vlastními (středoevropskými) silami Evropu před Turky ubránila a vydala se na cestu osvobození západobalkánských slovanských národů,“ uvádí Markvart.

Podle Markvarta na „Západ“ vtahuje Česko německá historická škola. „To však provždy vzalo za své už počátkem 16. století a definitivně zaniklo Vestfálským mírovým uspořádáním,“ namítá. Ale to, jak mají někteří politici ODS, KDU i TOP 09 blízko k panevropanství, tuto myšlenku udržuje při životě, míní.

Ale důvodem je podle něj i rozbití Rakouska-Uherska. „Dávná nechuť Francie a Velké Británie k silnému státnímu útvaru ve střední Evropě konečně slavila úspěch. Ve shodě s touto paternalistickou politikou nejprve tytéž západní země umožnily brutální revizi jimi narýsovaných hranic v Mnichově 1938 a později nás bez skrupulí odkoply do sféry vlivu komunistického molochu na Jaltě 1945. Proces západní správy naší státnosti byl potom dovršen rozdrobením Československa a Jugoslávie do menších, snadno ovladatelných celků,“ tvrdí.

Pokud jde o současnost, Markvart má za to, že překvapivé je zejména, jak rychle západní kapitál Českou republiku ovládl při privatizaci. „Nové ekonomické a politické elity byly podvázány předivem vztahů k západním institucím. Ty, které přece jen pošilhávaly jiným směrem, byly eliminovány, a to i ve smylu likvidace fyzické. Petr Kellner je toho nedávným příkladem,“ naznačuje Markvart temné pozadí nehody na Aljašce. Ovšem vydírání ze Západu prý čelili i vrcholoví politici ČR, tedy Andrej Babiš, Miloš Zeman nebo Václav Klaus.

„Ve jménu toho, že takzvaně ‚patříme na Západ‘ jsme se vzdali vlastní energetické, surovinové i obchodní politiky a stala se z nás pouhá odmocnina vlastní ekonomiky. V době, kdy vzniká nový ekonomický řád a multipolární svět, se stále křečovitěji držíme trosek potápějící se lodi západního vlivu, vybudovaného na anglosaské brutalitě, rabování kolonií (včetně té české), soustavném porušování a ohýbání smluv a slibů a dominaci dolarového podfuku. Kdo by se chtěl byť jen podívat jiným směrem, je ihned ostrakizován, okřikován a tupen mediální žumpou a politickými prostitutkami,“ stěžuje si.

A pro zmíněné má i svůj vzkaz: „Nejenomže na ten Západ nepatřím ani já, ani lidé v této zemi, ale nepatříte tam ani vy sami. Až totiž zničíte poslední zbytky naší suverenity a státnosti a odevzdáte tuto zemi bruselským úředníkům, krachujícímu euru, zelenému, inkluzivnímu a genderovému šílenství, tak vás ten Západ odkopne stejně, jako to historicky provedl všem užitečným hlupákům před vámi.“

Podle Markvarta je Česko stále stejnou součástí středu Evropy. „Patříme do české kotliny s moravskými úvaly a slezským pohraničím. Mluvíme starobylým a košatým jazykem našich předků, kteří tuto zemi osídlili a předávali jí svým potomkům, až se dostala do našich rukou. Jak s ní naložíme, je pouze na nás,“ říká.