Pedagog Václav Trojan se rozhodl uvést na pravou míru některé termíny, jež používají sluníčkáři vůči lidem, kteří mají strach z islamizace Evropy a migrační krize obecně. Hned první si bere na paškál islamofobii.

„Fobie člověka ovládá a vypíná rozum. Vy, milá sluníčka, používáte často psychiatrickou diagnózu islamofobie pro každého, kdo vyjadřuje obavy z pokračující islamizace evropského kontinentu,“ píše Trojan. Pak na základě demografických údajů ukazuje, že Evropa islamizována je. Odkazuje se i na současnou situaci v holandském Rotterdamu, kde je starostou „muslim Ahmed Aboutaleb z Maroka a městu vévodí čtyři obrovské mešity“.

„Ve velkých městech ve Francii, Belgii, Holandsku, Švédsku a teď již i v Německu jsou celé čtvrti, tzv. no-go zóny, které mají muslimští přistěhovalci natolik pod kontrolou, že se do nich bojí vkročit i ozbrojení policisté,“ znovu přípomíná Trojan s tím, že tam vládne právo šaría, které dovoluje i kamenovat lidi.

„Zřejmá a doložitelná fakta, čísla, demografické propočty, to vše zakládá jasnou racionalitu obav o další vývoj v Evropě. Co je na těchto obavách chorobného?“ ptá se.

Druhým oblíbeným termínem je xenofobie, tedy „chorobná hrůza z cizinců“. „Abych mluvil za sebe, nemám žádný problém s přistěhovalci z jiných zemí. Nemám problém s Indem, Vietnamcem, Ukrajincem nebo Číňanem. Neměl bych žádný problém, kdyby si můj syn vzal za ženu krásnou Thajku,“ tvrdí Trojan a dodává, že všechna náboženství vyjma islámu jsou mírumilovná a „nemají ambice zničit evropskou civilizaci, ani její hodnoty a její způsob života. Islám tyto cíle má.“

„Je to učení příkladně totalitní a cítí potřebu nastolit svou vládu po celém světě. Není jiného boha kromě Alláha. Proto mi invaze arabských muslimů vadí. Pud sebezáchovy není psychická porucha. Patologickou mi připadá spíše jeho absence,“ píše Trojan a jme se vyjádřit k dalšímu oblíbenému termínu sluníčkářů, jímž je fašismus.

Celý text zde

„Máte to zřejmě popletené s pojmem nacismus, který byl rasově nesnášenlivý a šovinistický,“ píše Trojan a dodává: „Fašisté opovrhovali suverénním národním státem a jejich vizí byl jednotný evropský hospodářský prostor se silnými korporacemi, propojenými se silným řídícím centrem.“ Následně uvede ukázku z proslovu fašistického místodržícího v Holandsku Arthura Seyss-Inquarta, kterou srovnává se současnou politikou Evropské unie.

„Kolik obtíží by si evropské národy ušetřily, kdyby byly respektovány přirozené a zjevné životní podmínky v době, kdy byly přetvářeny evropský životní prostor a hospodářská spolupráce... Evropské národy představují v tomto světě rodinu. Není velmi inteligentní si představovat, že v tak přeplněném domě, jako je evropský, by mohlo společenství národů dlouho udržovat odlišné právní systémy a odlišné koncepce práva.“

„Tohle, co vám, milá sluníčka evropská, bude znít jako zápis z jednání Evropské komise, to je zápis z jednání Reichstagu v r. 1936 a řekl to jistý Adolf Hitler. Tak s tím fašismem prosím opatrně.“

Na závěr se zabývá šířením nenávisti. Podle něj je zcela normální s něčím nesouhlasit a zároveň nebýt označen za šiřitele nenávisti. „Přiznám se, že bych nechtěl mít doma skupinu tučňáků, protože strašlivě smrdí. Ale z toho přece nevyplývá, že musím nenávidět tučňáky. Nechť spokojeně žijí ve své domovině, rád se na ně podívám v televizi, neb jsou zajímaví a legrační. Nicméně odmítám, aby mi je někdo nasadil do obýváku.“

Muslimové by si podle něj měli dál „hnízdit“ ve své domovině, nikoli v jeho zahradě. „To je snad nenávist? Není fér, že házíte do jednoho pytle tlustokrké magory, kteří po ulicích mávají šibenicemi, s lidmi, kteří kultivovaně a fakticky polemizují s vaší neinformovaností či snílkovstvím a snaží se o věcnou debatu. Často to působí dojmem, milá sluníčka, že byste názorové odpůrce nejradši umlčela nebo postavila mimo zákon.“

Na závěr vyzývá k faktické debatě nad problémem. „Abychom mohli říkat, co si skutečně myslíme, aniž bychom se častovali psychiatrickými diagnózami nebo cenzurou opačných názorů.“