„Mě spíš překvapilo, že ty otázky, co jsem dostávala já jako žena, nedostávali muži. Z toho jsem byla hodně překvapena,“ prohlásila Danuše Nerudová v rozhovoru s Markétou Pekarovou Adamovou v jejím podcastu Oko na punčoše. Mužských kandidátů se prý na děti nikdo neptal. Pekarová na slova Nerudové reagovala s tím, že tohle se jí i dalším političkám děje běžně.

Před kampaní byla Nerudová toho názoru, že Česká republika je na ženu prezidentku připravena, po kampani však změnila názor. Ukázalo se to podle ní na veřejném prostoru. Jak se do budoucna na ženu prezidentku připravit lépe, je podle ní cestou uvědomění si, že podmínky pro ženy a pro muže v Česku přece jen nejsou stejné. „Filtr, přes který se díváme, je zcela odlišný pro muže a pro ženy,“ říká. A vysvětluje, že často to není ani chyba mužů, ale spíše žen: „Kdybyste se mě zeptali na ty hejty, tak ty největší hejty chodí od žen, nikoli od mužů.“ přiznává. Pekarová k tomu dodává, že to pro českou společnost je ostuda, že se v roce 2023 mezi nejvyššími politiky nachází tak málo žen.

Cestou k většímu počtu žen na předních pozicích v politických stranách podle Nerudové není změna ženského chování, aby se více připodobnily mužům. „Žena si nemusí vybrat, jestli bude političkou, nebo matkou. Žena může být matka i politička. Máme o tom krásné příklady a ukázky ve Finsku nebo v Estonsku. Prostě skloubit to jde, je to jenom o nastavení systému a o podpoře dalších žen,“ říká. Problém vidí v nesoudružnosti českých žen, které obvykle jdou samy proti sobě, byť by se spíše měly podporovat a být pro ostatní inspirací. Aby žen v politice bylo víc, si dle jejích slov přejí i někteří muži. „Velmi často jsou větší feministé než některé ženy, které jsem potkala.“ Samotná nálepka feministy či feministky nicméně není důležitější než to, zda člověk doopravdy něco pro ženy dělá a podporuje je.