„Stačí vydat předpis, najmout dost policistů a kontrolorů, a bude líp. Úplně nejlíp bude, až všichni přestaneme vynalézat, vyrábět a pěstovat. Všechen čas budeme věnovat tomu, že se budeme navzájem hlídat, jestli neporušujeme předpisy. Potom budeme bohatí a šťastní,“ zahájil svůj článek Hampl, podle kterého jsou z líhně téhle hlouposti, byť občas dobře myšlené, například EET, minimální mzda, nemocenská od prvního dne, zákazy práce o svátcích a tisíce zbytečných předpisů.

Často je tomu podle jeho slov tak, že na začátku je nějaký skutečně vážný problém a nějaká skupina lidí potřebuje pomoc, protože se ocitla v mizerné situaci a není v jejích silách ji vyřešit. Cesta k moudrému řešení by prý obnášela pokus pochopit problém a změnu podmínek, tak aby lidé byli motivováni jednat spíše dobře než špatně.

„Jenže to je náročné a nevede z toho přímá cesta k vyšším rozpočtům ani jiným výhodám pro byrokraty a neziskovkáře. Tak se raději vyrobí nařízení, a to se aplikuje na tisíce lidí a firem, které s tím problémem dosud neměly nic společného,“ zdůraznil Hampl v komentáři na svém webu Petrhampl.com s tím, že to nakonec většinu z nich poškodí.

„Normální člověk by řekl, že to je velice hloupé. Jenže z hlediska těch, kdo si na tom namažou kapsy a navýší rozpočty, to je velmi chytré. Což je taky jedním z důvodů, proč je zpravidla prosazeno nejhorší možné řešení,“ rozčiluje se ve svém textu Hampl a následně dodává, že druhý důvod, proč vítězí tupá byrokracie, je to, že jedinou alternativou je „pravice“, která žádnou alternativu nepředstavuje. „Nabízí tu stejnou byrokratickou tupost, jen doplněnou o bezohlednost a moralistní vysvětlování, že lidé mají povinnost vzdát se požadavku na slušnou životní úroveň, život beze strachu a někdy dokonce i základní lidskou důstojnost,“ míní.

A kvůli čemu se mají obětovat? „Kvůli trhu! Samozřejmě to nefunguje. Trh není žádná vyšší hodnota, kvůli které by se měl někdo omezovat,“ řekl socilog, který poukázal na to, že nejhorlivějšími zastánci „trhu“ jsou experti přisátí na velké byrokratické aparáty a přímo či nepřímo placení státem.

Hampl se proto pokusil formulovat pár zásad ekonomické politiky, která by nebyla levicová ani pravicová, ale která by byla rozumná. „Za prvé. Je absolutně nepřijatelné, aby někdo, kdo žije z dávek či dotací, se měl lépe než někdo, kdo pracuje. To ničí morálku i pocit sounáležitosti,“ zdůraznil. Za druhé je prý naprosto nutné, aby měl každý jistotu, že pokud bude poctivě a tvrdě pracovat, tak sice třeba nezbohatne, ale lidé si ho budou vážit, bude schopen zaopatřit svou rodinu a nemůže se mu stát, že by upadl do nesnesitelné chudoby.

„Řešením předcházejícího bodu nesmějí být sociální dávky ani žádné jiné opatření, které vede k závislosti na byrokratických aparátech a následně ke ztrátě sebeúcty i životních návyků,“ sdělil Hampl s tím, že povinností vlády je vytvořit takové prostředí, kde si lidé dokážou pomoci sami. Pokud ekonomické prostředí nevytváří dostatek příležitostí, je zapotřebí ho změnit.

Jenže to podle sociologa vyžaduje především zahodit fráze o takzvané ekonomické svobodě. „Svoboda je pojem, který může být vztahován na hospodského nebo řemeslníka, který roky dřel, budoval živnost, nesl rizika a potom nějaký pitomý úředník nebo aktivista zavede nový předpis a našemu soukromníkovi nezbude, než živnost zavřít,“ řekl a jako příklad dal zákaz kouření v hospodách, což není prý ničím jiným než znárodněním bez náhrady.

„Tady je zapotřebí bojovat ze všech sil, protože chráníme své konkrétní spoluobčany, jejich svobody a majetky. Příští útok může směřovat proti komukoliv z nás,“ uvedl a poznamenal, že je absurdní aplikovat pojem „svoboda“ na spory státu a korporací. Podle Hampla je především zapotřebí, aby občané znovu získali ztracenou kontrolu nejen nad státem, ale také nad korporacemi, které je v jejich zemi působí. „Pokud si někteří libertariáni myslí, že když nám místo státu povládnou Agrofert, Goldman Sachs nebo Sorosovy fondy, jsou docela obyčejně hloupí,“ dodal.

Původní zdroj ZDE.

Poukázal na to, že i když nás Bakalovi propagandisté budou strašit děsivými vizemi, co všechno by se stalo, kdybychom odešli z EU a kdyby od nás odešly korporace, nesmíme tomu věřit. „My dříve narození si ještě pamatujeme devadesátá léta, kdy jsme nebyli v EU a korporace nebyly u nás. Bylo to úžasné budovatelské období,“ uzavřel Hampl s tím, že daňový systém by měl být zase nastaven tak, aby nikdo nemohl zbohatnout do té míry, že získá moc nad svými spoluobčany, protože cenou za nepřiměřené zbohatnutí některých je snížení životních šancí všech.